Pavel Korbička & Lucie
Vítková
Akustický obraz 11
Foyer Domu kultury města Ostravy, termín výstavy: 26. 8. – 3. 9. 2011, termín hudebního vystoupení: 29. 8. v 19:45
Výstava ve Fiducii má představit proměny
fenoménu partitury a jejich parafrází, která mají většinou podobu
konceptuálního proměňování některých charakteristik tradičního hudebního
záznamu. Ale tentokrát se nám podařilo zjistit, že v posledních letech
vzniká také nová, úplně jinak originální vazba mezi akcí a vizuálními i
zvukovými kvalitami.
V tom navazují ve vzájemné spolupráci Pavel Korbička (1972) a Lucie Vítková
(1985) snad pouze na akustické kresby Milana Grygara, v době vzniku,
v letech šedesátých, přijímané hodně s rozpaky (shodou okolností jsem
jeho první samostatnou výstavu zahajoval v brněnském Domě umění …). Setkání s pro Brno již výraznou osobností Lucie Vítkové, která úspěšně
absolvovala kompozici na brněnské JAMU u Martina Smolky a byla fascinující
improvizátorkou na mnoha vernisážích, kam ji dovedl zase další pedagog JAMU
Jaroslav Šťastný, přivedlo Korbičku k úvaze, jak by mohl přímo z gumových
strun vytvořit jakési minimalistické instalace, na nichž by mohla rozehrát své
hráčské schopnosti: výsledky byly tak autentické a závažné, že dostali nabídku
k samostatné výstavě … Samozřejmě jsou takové realizace vždy výrazně
determinovány prostorem: Pro Ostravu jsme si
také nejprve vyhlédli tradiční bílé galerijní místnosti, ale nakonec jsme dali
přednost netradičnímu, ovšem naprosto jedinečnému prostoru, v němž se
odehrává většina hlavních koncertů. Teprve při tomto zkoumání Korbička také
zjistil, že autorem celé stavby je jeden z nejvýznamnějších českých
architektů Jaroslav Fragner, takže i když vznikala v méně příznivých
dobách, dal jí ze své funkcionalistické zkušenosti to nejlepší: fascinující
skladbu čtyř mohutných sloupů, které nás zaujmou hned ve foyer. Mezi nimi
vytvoří Pavel Korbička lapidární formu X z dvanácti strun. A zatímco foyer je
monumentální, působí slavnostně, amfiteátr naopak tyto nové estetické a
komunikační kvality konfrontuje se záznamy místních sprejerů.
Ostravské dny tak představí živou, právě vznikající podobu nového
intermediálního díla, spojujícího lapidární syntax Pavla Korbičky a tělovost i
skladatelské, ale samozřejmě též improvizátorské schopnosti Lucie Vítkové.
Jiří Valoch
(zkráceno, původní text v celém rozsah naleznete v PROGRAM/MAGAZINE Ostravských dnů 2011)
