Classical-music.com / Ostrava Days Festival, Czech Republic

Publikováno: 29.8.2013

Ať se podíváte do jakéhokoli průvodce Českou republikou a pokusíte se najít Ostravu, nenajdete nic. A stránka Wikipedie vám také moc nepomůže. Je tu jen zmínka o těžkém průmyslu a městu jakožto administrativním centru regionu.

Vůbec jsem tedy nevěděla, co očekávat, když jsem se vydala navštívit Ostravské dny, třítýdenní festival nové a soudobé hudby. Také vzhled osazenstva letadla na cestě do Brna mi také nic bližšího nenapověděl.

Setkala jsem se ale se skromnou, vzkvétající metropolí, s houževnatými a podnikavými lidmi, kteří prošli nedávnou historií velkých změn. Všude jsou vidět pozůstatky dob Sovětského svazu – opuštěné doly, formalistická architektura – i přesto se každý druhý rok stane Ostrava na tři týdny místem, kde se sjedou přední světové osobnosti soudobé avantgardní hudby.

Když jsem 23. srpna dorazila do Ostravy, festival Ostravské dny běžel již týden. Začal koncertem Philipa Glasse a jeho ansámblu. Přijela jsem ale včas, abych si vyslechla další výjimečný koncert, provedení skladby Petra Kotíka Many Many Women.

Je to dílo, které jde svou šíří daleko za pojem slova „opera“. Abstraktní text Gertrudy Steinové zpívají zpěváci v perfektních intervalech (kvarty, kvinty, oktávy) a děj to nemá žádný. Navíc, délka skladby je 6 hodin (omlouvám se, že jsem nevydržela až do konce, už proto, abych se připravila na maraton elektronické hudby, který se konal příští den ...)

Skladba byla hrána bez přestávky (byl zde gymnastický koberec pro ty z publika, kteří se chtěli natáhnout) a mohli jsme kdykoliv opustit sál a zase se vrátit.

Byl to bez debaty ten nejneformálnější koncert, kterého jsem se kdy zúčastnila, i když neexistovalo, aby někdo rušil mluvením. Publikum se chovalo naprosto uvolněně a člověk měl pocit, že „vše je dovoleno.“ Koncertní manažeři, kteří se tak úpěnlivě snaží zpřístupnit atmosféru koncertů vážné hudby, by se nad něčím podobným měli zamyslet.

Jak bych popsala hudbu samou? Nejsem si ani jista, zdali slovo „hudba“ je v tomto případě správný výraz – byla to spíše abstraktní forma zvukového zážitku. Zpěv bez vibrata a velmi malé dynamické i rytmické variace. Celá kompozice byla redukována do naprosto podstatného jádra.

(internetové audio-video Many Many Women, ukázka z vystoupení S.E.M. Ensemble)

Skladba je jakoby napůl improvizovaná – i když každý krátký segment byl přesně notován a jakékoli duo zpěváků nebo instrumentalistů jej mohlo interpretovat. S.E.M. Ensemble vystupoval se sopranistkami Kamalou Sankaram a Sadie Dawkins Rosales, kontratenoristou Patrickem Fennigem, tenoristou Danielem Neerem, barytonistou Kelvinem Chanem a basistou Steven Hrycelakem. Sám skladatel Petr Kotík hrál v ansámblu na flétnu.

Kotíkova hudba zachycuje kontinuitu životních okamžiků, těch závažných a někdy děsivých.

Zážitek z poslechu Many Many Women evokuje u posluchačů rozdílné reakce, asi tak, jakje tomu u obrazů Rothka a Pollocka nebo u Odyssea Jamese Joyce. Jsem ráda, že jsem měla možnost slyšet toto epochální dílo avantgardy.

- autor: Elizabeth Davis, BBC Music Magazine

zpět

Podporují nás

Tel.: +420 596 203 426
E-mail: info@newmusicostrava.cz
© Copyright 2019 Ostravské centrum nové hudby
Created by web-evolution.cz