Recenze ve Financial Times

Publikováno: 7.9.2011

FINANCIAL TIMES, 6. září

OSTRAVA DAYS 2011, OSTRAVA, ČESKÁ REPUBLIKA

Nekompromisní, různorodý a trochu nebezpečný: takto by se dal popsat program Ostravských dnů, bienále nové a experimentální hudby. Totéž bychom mohli říci o Ostravě, jeho místu dění. Před pádem železné opony byla Ostrava městem uhelných dolů a oceli s infrastrukturou, která byla zaměřena hlavně na tento průmysl. Poslední uhelné doly roce 1994 byly zavřeny a vše se změnilo. Ostrava je třetím největším městem České republiky a již delší dobu nereprezentuje svou minulost dolů a průmyslu. Ostrava se mění a hledá novou podobu a to hlavně díky svému kulturnímu životu.

Ostravské dny jsou jedním z projektů, které tento trend reprezentují. Tento devítidenní festival, založen před deseti lety Petrem Kotíkem, Čechem žijícím v New Yorku, je zaměřen na orchestrální díla posledních padesáti let. Vše začalo Kotíkovým nápadem realizovat v Praze projekt „Hudba výjimečných délek“ – prezentací skladeb alespoň hodinu dlouhých, jak mi sám sdělil. Ve skutečnosti to, co se realizuje v Ostravě, není tak náročné, ale rozhodně to není něco pro slabé duše. Jeden večer byl například pořádán v areálu dnes zavřeného dolu Michal s programem experimentální hudby, který začal Stockhausenovým Harlekýnem. Na jiném večeru následovalo pět programů a celá akce byla ukončena až po druhé hodině ráno dvouhodinovým Triem Mortona Feldmana. Posluchač Ostravských dnů byl odměněn možností slyšet hudbu, se kterou se lze jen velmi zřídka setkat jinde: jsou to díla mladých skladatelů se skladbami uznávaných osobností, které jsou zřídkakdy uváděny, prostě setkat se spoustou zvláštních, úžasných a někdy obtížných hudebních dojmů.

Dva koncerty z festivalu by mohly sloužit jako typické. Pondělní koncert Ostravské bandy začal Kotíkovým Kontrabandtem, elektronickou hudbou s hráči a zvuky na magnetickém pásku. Ačkoliv se jednalo o objednávku elektronického studia západoněmeckého rozhlasu z roku 1966, bylo toto dílo velmi vhodné pro Ostravu: ječivé tóny, pískání a industriální hluky znázorňovaly útočnou hudební experimentaci. Maybe, Perhaps, Possibly od mladého slovenského skladatele Petera Ferenčíka byla skladba jednoduššího charakteru. Hudba zněla jeden moment jako zvuk cvrčků a náhle se změnila ve zvuky vosího hnízda. Dirigentka Barbara Kler řídila skladbu velmi sebejistě. Překvapivá byla závěrečná skladba programu. Byl to Hamburský koncert od Ligetiho, jedna z jeho tří posledních skladeb, která jakoby kombinovala až mimozemskou zvukovou paletu s ostrým humorem. Pod taktovkou Johannese Kalitzkeho zachoval orchestr Ostravská banda strohou, až šprýmovnou náladu díla, zatímco se Ondřej Vrabec hrdinsky vyrovnal s ďábelsky náročným partem sólové horny. Co přišlo ale po Ligetim, bylo ještě větší překvapení: simultánní provedení třech skladeb od Johna Cage: Aria pro sólový hlas, elektronická skladba Fontana Mix a Koncert pro klavír a orchestr. Tyto tři kompozice byly koncipovány tak, že je lze kombinovat. Uvolněné tempo a smysl pro časové dimenze u sólistů (sopranisky Salome Kammer a klavíristy Josepha Kubery) zaručil úspěch celého provedení, jehož efekt by jen místy narušen tendencí Salome Kammer přehánět výrazovou paletu.

Program pátečního koncertu hrál JACK Quartet, jeden z newyorských ansámblů, které s rychlostí nabírají hvězdné renomé. Koncert zahájil Xenakisův kvartet Ergma, jehož charakteristiku tvoří zvukové bloky, které vyžadují hluboký hudební přístup a chirurgickou preciznost. JACK Quartet oba aspekty zvládl vrcholně. Následovaly dvě světové premiéry, ty však proběhly bez velké slávy. C-o-n-s-u-m-m-a-t-u-m e-s-t od Máté Gergely Balogha byla jakási meditace na šestou větu Haydnova díla Sedm posledních slov Krista, zatímco Doubleleaf od Petera Tornyaie jakoby popisovala asymetrii vodní nádrže. Obě sklady se rychle vypařily, a to i přes to, že JACK Quartet dbal o to, aby nevyplýtval ani kapku vody. Poslouchat before the universe was born (závěrečná skladba koncertu) rumunského skladatele Horatiu Radulescu, to byl nezapomenutelný zážitek. Je to demonstrace Radulescovy mysticky spektrální metody skladby. Hudba se zvukově třpytí a víří, čímž překračuje hranice formálních limitů. V provedení JACK Quartet tato hudba jasně a čistě zářila, než se uchýlila zpět do stínu.

(originál textu naleznete na tomto odkaze)

zpět

Podporují nás

Tel.: +420 596 203 426
E-mail: info@newmusicostrava.cz
© Copyright 2019 Ostravské centrum nové hudby
Created by web-evolution.cz