Petr Kotík - Statement about Myself

To nejdůležitější pro každého umělce je zápas o samostatnost a nezávislost na názorech druhých a na tlaku přizpůsobit a zalíbit se. Důvěra v sebe sama a ve vlastní práci, stejně tak jako pozitivní reakce a pomoc úzkého okolí, jsou s tím úzce spojené. To platí zejména pro skladatele, který tvoří hudbu, tedy zvuky, které nemají žádnou hmotnost.

Od mládí jsem byl svými kolegy a veřejností respektován jako hudebník a výkonný umělec. To byl zřejmě důvod, proč jsem se jako skladatel dopracoval poměrně brzy k pocitu nezávislosti. Úspěch ve hře na flétnu (a později v dirigování) mi usnadnil vyrovnat se s ne vždy pozitivními reakcemi na mé kompozice a brát je jako věc druhořadou. Úspěch u publika jsem nikdy nechápal jako něco nejdůležitějšího. 

Kompozice a hudba sama (tedy její provozování) jsou dvě odlišné věci. Hudba není o zvuku samotném, nýbrž je to cesta od jednoho zvuku k druhému, stejně jako u výtvarného projevu nejde o pozorování v obecném smyslu slova, ale o schopnost vidět. Zabývat se otázkou, zdali se dílo líbí nebo je krásné, je naprosto nepodstatné. V čem tedy spočívá to, co děláme? Na to není jasná odpověď a ta snad není ani nutná. Dílo umělce by mělo být ve své podstatě pravdivé a upřímné – ačkoliv rozpoznat, co je pravdivé, není lehké a jasné to není nikdy. Nad vším pozitivním visí vždy otazník. Jsou to negativa, kterými jsme si jisti: poznat faleš a přetvářku, stejně jako vyloučit to, co člověk dělat nechce a nebude. 

Co dělám, není projevem toho, co se mi líbí nebo nelíbí (zabývat se sám sebou mně nikdy nezajímalo). Moje práce je výsledkem přesvědčení o tom, co bych dělat měl bez ohledu na to co se mi líbí.

Na počátku každé nové skladby je představa, jakási vize, která podněcuje nápady a ukazuje jak v kompozici pokračovat. Tato vize může být vágní nebo zcela přesná. Někdy zahrnuje představy konkrétních interpretů. I když mám často spontánní nápady, klíčovým faktorem je metoda a systém kompozičního procesu. Ten dává hudbě objektivní charakter. Metoda, se kterou pracuji, by se dala srovnat se hrou, ve které se střídají postupy řízené náhody s vědomími kroky ovlivněnými intuicí. Někdy jsou nápady, plány a práce s materiálem kresleny, často na velké čtverečkované archy a mohou být důležitou součástí kompozičního procesu. Partiturou vždy detailně procházím za účelem zbavit se banalit. To, co je ale banální, je vnitřní věc autora. Jsou to kroky, které vedou k dokončení skladby, což se stane ve chvíli, kdy už  nelze skladbu dále zdokonalit.

Petr Kotík, září - říjen 2014 (přeloženo z angličtiny)

zpět