György Ligeti

LigetiGyörgy Ligeti (1923–2006) má mezi evropskými skladateli 2. poloviny 20. století výjimečné postavení díky stylové pestrosti své tvorby, která sice má hluboké kořeny v tradici, ale zároveň ukazuje nové možnosti jejího rozvoje. Rodák z maďarské (v současnosti rumunské) Transylvánie byl v mládí silně ovlivněn Bélou Bartókem a skrze něj i maďarskou lidovou hudbou. Už v té době̌ měl originální hudební vize, které však nedokázal a v daných podmínkách ani nemohl plně̌ realizovat. S aktuálními trendy evropské avantgardy se mohl důkladněji seznámit až poté, co v roce 1956 uprchl do Rakouska a pak do Německa. Ačkoliv se na Západě stal součástí tehdejších progresivních kruhů, vždy si od nich udržoval jistý odstup. V šedesátých letech způsobily senzaci jeho skladby Apparitions, Atmosphères, Requiem, Lux aeterna a Lontano, v nichž se hustě spletené hlasy jednotlivých nástrojů slévají v jednolitý proud zvuku. Ligeti ovšem nikdy neustrnul v jednom stylu, naopak téměř v každé skladbě̌ vytvářel nový svět a zkoušel nové kompoziční postupy, přičemž důležitější než striktní metody pro něj byl vždy výsledný zvuk. Ve své tvorbě absorboval nejrůznější vlivy, vždy je však dokázal přetavit do osobitého hudebního jazyka.

zpět