György Ligeti: 10 Pieces for Wind Quintet

Rodák z maďarské (dnes rumunské) Transylvánie György Ligeti (1923–2006) byl v mládí silně ovlivněn Bélou Bartókem a skrze něj i maďarskou lidovou hudbou. Už v té době měl originální hudební vize, které však nedokázal, a v daných podmínkách ani nemohl plně realizovat. S aktuálními trendy evropské avantgardy se mohl důkladněji seznámit až poté, co v roce 1956 uprchl do Rakouska a pak do Německa. V šedesátých letech způsobily senzaci jeho skladby ApparitionsAtmosphèresRequiemLux aeterna a Lontano, v nichž se hustě spletené hlasy jednotlivých nástrojů slévají v jednolitý proud zvuku. Ligeti ovšem nikdy neustrnul v jednom stylu, naopak téměř v každé skladbě vytvářel nový svět a zkoušel nové kompoziční postupy, přičemž důležitější než striktní metody pro něj byl vždy výsledný zvuk. 

10 Pieces For Wind Quintet (1968) V průběhu 60. let si György Ligeti získával renomé jako skladatel charakteristického „tekutého“ zvuku, jehož dosahoval takzvanou mikropolyfonií, tedy hustým splétáním mnoha hlasů. Ke konci oné dekády mu však tato škatulka začíná být těsná a hledá cestu k hudbě, u níž vedle zvukových barev hrají výraznější roli rozeznatelné melodie a proti plynulým proměnám začíná stavět kontrastnější a dramatičtější struktury. Deset kusů pro dechové kvinteto z roku 1968 je dílem této přechodové fáze a slyšíme v něm jak husté a téměř nehybné plochy, tak hudbu mnohem dramatičtější a proměnlivější. V cyklu se pravidelně střídají kusy, v nichž kvinteto hraje jako pevně propojený ansámbl, s těmi, v nichž je jeden nástroj v roli téměř sólové. K poslední notě připsal Ligeti citát z Alenky za zrcadlem Lewise Carrolla: „...ale,“ byla dlouhá pauza. „Je to všechno?“ zeptala se Alenka nesměle. „To je všechno,“ řekl Valihrach. „Sbohem“ 

Matěj Kratochvíl

zpět

Podporují nás

Tel.: +420 596 203 426
E-mail: info@newmusicostrava.cz
© Copyright 2020 Ostravské centrum nové hudby
Created by web-evolution.cz