Miro Tóth: Havířov

Miro Tóth: Ahoj, jsme v oblasti Horná Mariková, v osadě Hašov. Je rok 2020, pár lidí se rozhodlo, že nepřestanou hrát a že budou i nadále hrát současnou hudbu, a těchto pár lidí moc zdravím, protože jsou to lidé mně velmi blízcí. Dělají skvělý festival a díky nim i takováto hudba nadále může znít i v Horné Marikové, i v osadě Hašov i prostřednictvím Andreje Gála. Andrej Gál je velmi blízký člověk, kamarád, který hraje mé skladby už víc jak deset let. Poznali jsme se ještě na škole v Bratislavě a už od té doby hraje mou hudbu, případně hrajeme i spolu různé hudby. Musím také říct, že je to člověk, který mě inspiruje k tomu, abych nějakou hudbu vůbec vytvářel. Není to jen violoncellista, je pro mě něčím víc, protože díky němu se učím znát nejen ten nástroj, ale objevuji i nové možnosti hraní a tvoření hudby, což je velký rozdíl a je to pro mě velice cenné. I tato skladba, sólo pro Havířov, která vznikla v roce 2014, pokud se nemýlím, byla napsána pro Andreje a vznikla i pro speciální prostor. Nebojte se, za chvilku pustím Andreje ke slovu. Já jsem se rozvykládal, protože jsem tu už devět týdnů zavřený na jednom místě, takže teď mluvím o hodně víc, než je mým zvykem. Jak vidíte, stále se snažím oddálit tu chvilku, kdy začnu mluvit o té samotné skladbě. V první řadě si myslím, že skladba by měla mluvit tak trochu sama za sebe, vy byste měli zůstat stále v tom vlastním světě a ve vlastním vnímání té skladby. Ale já vám můžu trochu pomoct, protože ta skladba vznikla u příležitosti občanské aktivity v Havířově, která se rozhodla, že zachrání krásnou vlakovou stanici. Ta stanice je výjimečná tím, že je velmi specificky architektonicky postavená a buď neexistují vůbec, nebo jen částečné nápodoby v České republice. Jenže developerská firma, resp. město se spojili a chtěli ji zbourat a namísto ní postavit nový multifunkční prostor. A díky tomu vzešla aktivita od Ely a Marka Chmielových, kteří mi zavolali, abych napsal skladbu, v níž bych snímal samotné prostředí stanice. Tak jsem se dostal na rezidenci do stanice, kde jsem začal trochu citlivěji vnímat to prostředí staničních prostor a zároveň jsem se rozhodl pro ně napsat tuto skladbu o pěti částech. Nejlepší na tom je, že Andrej si stále myslí, že to má patnáct minut, ale ne. Ta skladba má okolo dvaceti minut. Nevím, co to vypovídá o té skladbě, jestli je to špatně, nebo dobře, jestli to umocňuje ten pocit, že to má mít patnáct minut, ale má to dvacet minut. K těm dvaceti minutám se můžu vyjádřit jen natolik, že když jste v tom samotném prostoru, v té stanici, a procházíte jí, objevujete malá zákoutí anebo jste v té velké vstupní hale, tak i to plynutí času a to celkové rozpoložení, podpořené i představou, že možná bude zbouraná, možná má nějakou paměť, možná nějakou historii, a někteří lidí ji chtějí právě proto zachovat, nechtějí ji zbourat, tak možná o tom je i ten čas, kdy ta skladba nemá dvě sekundy ani pět sekund, což klidně mohla mít, ale má těch dvacet minut. 

Andrej Gál: Proto ji asi vnímám kratší, než jaká reálně je. Toto je v podstatě už kolikátá sólová skladba, kterou jsi pro mě napsal? Myslím, že čtvrtá nebo pátá? U čtvrté nebo páté jsem to už přestal počítat. Pamatuju si, že když jsme se poprvé potkali, přišel za mnou na VŠMU (Vysoká škola múzických umění v Bratislavě), kdy já už jsem na scéně působil delší dobu, a zeptal se mě, jestli bych nemohl zahrát nějakou jeho věc. Já jsem byl velmi rád, protože když vás osloví skladatel s tím, že pro vás chce něco napsat, tak je to vždycky fantastické. No a od té doby spolupracujeme. Tato verze Havířova je ale trochu jin, nejen proto, že jsme v přírodě, ale i tím, že postupem času, jak jsme skladbu vylepšovali a měnili (protože časem člověk samozřejmě mění názor), tak toto je verze, která je bez elektroniky. Skladba zazněla vlastně před rokem v Ostravě ve verzi s interaktivní elektronikou, kterou obsluhuje Miro. Takže tak jako se korona vrací nazpět k přírodě, tak my jsme se vrátili do přírody a dáváme takovou přírodní verzi Havířova

Miro Tóth: Je to pravda, ale nejsme tu sami. Je tu potok, je tu vítr, jsou tu stromy, je tu dcerka Natalia, a hlavně bych vám chtěl ještě představit dva psy, kteří se účastní naší nahrávky, na ně nesmím zapomenout. Jeden pes je vlčák Rita a druhý je blíže neidentifikovatelný míšenec Dunčo. 

Andrej Gál: Myslím, že to na úvod stačí, pojďme si nyní zahrát samotnou skladbu.

Miro Tóth: Příjemný poslech a posíláme pozdravy. 

 

Text je přepisem a překladem komentáře k této nahrávce, která vyšla v rámci série The World: Ostravská banda Solos.

zpět

Podporují nás

Tel.: +420 596 203 426
E-mail: info@newmusicostrava.cz
© Copyright 2022 Ostravské centrum nové hudby
Created by web-evolution.cz