NODO 2020 / Dny nové opery Ostrava

28. srpna 2020
18:30 | Divadlo Antonína Dvořáka
Marek Keprt: HIBIKI, HIBIKI, VZHMOŤ! (2019-20) / světová premiéra

Chuťově-čichová komorní (ne)opera (objednávka festivalu NODO)

Hudba a libreto: Marek Keprt

Dirigent: Petr Kotík
Režie: Petr Odo Macháček
Scéna: David Bazika

Rekvizitu modrého zajíce vytvořila Adéla Macháčková.


Účinkují:
Markéta Israel Večeřová, soprán
Vendula Černá, soprán
Helena Kalambová, soprán
Michal Marhold, bas
Zdeňka Brychtová, herečka
Matěj Kohout, herec
Michaela Raisová, tanečnice
Ostravská banda

Světová premiéra, 45 min

V českém originále


Hibiki je prémiová japonská whisky. Znalci velmi oceňují její 17- a 21letou (i již téměř nedostupnou 30letou) variantu a taktéž tzv. Hibiki Japanese Harmony (bez údaje doby zrání). Pro degustaci whisky Hibiki je přitom zásadní správně aplikovat některá přísloví či rčení. Ale není to jen a pouze o whisky. Samotné slovo Hibiki v japonštině znamená „echo“ či „rezonance. Zvuk, chuť, vůně, dotek, prostor – vše má své harmonie, echa, rezonance. Nechť nás oTkají…


Marek Keprt (1974, Olomouc) je klavírista, skladatel, hudební pedagog, ředitel a dramaturg mezinárodního festivalu soudobé hudby MusicOlomouc a umělecký vedoucí olomouckého ansámblu Lichtzwang. Studoval na Univerzitě hudebních a dramatických umění ve Vídni (1992–2000) – obory kompozice (Iván Eröd, David Kaufmann) a klavír (Alexander Jenner, Carmen Graf-Adnet). V letech 2000–2008 absolvoval doktorské studium hudební vědy na Katedře muzikologie Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 2017 byl rezidentem Institutu festivalu Ostravské dny. V letech 2002–2014 vyučoval hudební teorii a klavír na Církevní konzervatoři v Opavě. Od roku 2002 působí jako odborný asistent Katedry muzikologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Za své kompozice obdržel několik ocenění v soutěži Generace Ostrava a stipendium nadace Albana Berga ve Vídni. Jeho skladby provedla mimo jiné Patricia Kopatchinskaja, Moravská filharmonie Olomouc, Orchestr Berg, Ostravská Banda, AuditivVokal Dresdenči Ensemble Mondrian.  


28. srpna 2020
20:30 | Divadlo Antonína Dvořáka
Ana Sokolović: SVADBA (2011) / česká premiéra

Jednoaktová opera pro 6 ženských hlasů (Svatba)

Hudba: Ana Sokolović
Libreto: Ana Sokolović (na základě textů srbské lidové poezie)

Dirigent: Jurij Galatenko
Režie: Jiří Nekvasil
Scéna: David Bazika
Kostýmy: Marta Roszkopfová

Účinkují:
Markéta Schaffartzik, soprán (Milica)
Patrícia Smol'áková, soprán (Danica)
Eva Marie Kořená, soprán (Lena)
Ivana Ambrúsová, soprán / mezzosoprán (Zora)
Lucie Hubená, mezzosoprán (Nada)
Tetiana Hryha, mezzosoprán (Ljubica)

Česká premiéra, 55 min

V srbském originále s českými a anglickými titulky


Skladatelka Ana Sokolović je významnou osobností soudobé hudby, je respektována a uznávána v Kanadě i na mezinárodním poli. Autorčiny kompozice prostupují balkánské rytmy a jsou ovlivněny různými uměleckými odvětvími. Stále se rozrůstající okruh jejích posluchačů přitahuje a fascinuje zejména nevídaná míra fantazie, kterou tato díla oplývají. Sokolović má na svém kontě řadu úspěšných a prestižních spoluprací s kanadskými orchestry, předními hudebními umělci a také mnoha quebeckými komorními soubory. Její rozmanitá tvorba, za níž obdržela velké množství vyznamenání a cen, zahrnuje rovněž opery – např. její opera The Midnight Court byla uvedena v Královské opeře v Covent Garden (Londýn). Kromě skladatelských aktivit se věnuje i pedagogické činnosti a působí jako profesorka kompozice na Montrealské univerzitě.


Když mě divadlo Queen of Puddings Music Theatre oslovilo, abych napsala operu pro šest ženských hlasů, přijala jsem tuto nabídku jako možnost prozkoumat tematiku svateb – zejména pak večera před samotným obřadem, během nějž se nastávající nevěsta a její přítelkyně oddávají soukromým starobylým rituálům. Text díla je založen na původní srbské poezii, která je však prezentována v novém kontextu a je adaptována na naši současnou kulturu. Hudební složka je pak odvozena z tradičního folkloru. Struktura díla v sobě odráží každodenní výjevy a objekty – jde např. o vlasy, kelímky či vodu. Jednotlivé scény nedodržují logiku lineárního narativu, spíše se jedná o vzájemně provázanou síť radostných výjevů, které se z běžných dramatických situací postupně vyvíjejí do různých magických a fantazijních obrazů. Svatba představuje důležitý předěl v životě ženy. Jde o událost, jež je často doprovázena prastarými tradicemi a vždy pro ženu představuje počátek změny. Tento rituál přechodu z jedné fáze života do další, který nevěsta Milica prožívá, je do značné míry univerzální – jedná se o určitý archetyp lidské zkušenosti. Opera Svatba nám dává možnost pohroužit se do neposkvrněnosti a bohatosti tohoto krátkého, ale rozhodujícího okamžiku v životě ženy. Dílo je věnováno mým rodičům.

Ana Sokolović 


29. srpna 2020
18:30 | BrickHouse (Důl Hlubina)
Michal Rataj & Katharina Schmitt: NAUKA O AFÁZII (2019-2020) / světová premiéra

Hudebně-divadelní inscenace

Kompozice a hudební vedení: Michal Rataj
Text a režie: Katharina Schmitt
Dramaturgie: Viktorie Knotková
Scéna: Pavel Svoboda
Světelný design: Zuzana Režná
Kostýmy: Patricia Talacko
Zvuk: Matěj Šenkyřík

Účinkují:
Katalin Károlyi, mezzosoprán
Ivana Uhlířová, herečka
Tiburtina Ensemble (Barbora KabátkováIvana Bilej BroukováAnna Chadimová HavlíkováKamila Mazalová)
Andrej Gál, violoncello, perkuse
Michal Rataj, elektronika

Světová premiéra, 45 min


Hudebně-zvuková kompozice Michala Rataje s texty Kathariny Schmitt je zaměřena na prostorové a performativní aspekty současného hudebního divadla. Nauka o afázii představuje hudebně-divadelní inscenaci pro mezzosoprán, violoncello, ženské vokální kvarteto, živou elektroniku a jednu herečku. Ve své knize Dětská řeč a afázie (1918) popisuje Emil Fröschels, rakouský lingvista a zakladatel logopedie, vztah mezi vývojem jazykových schopností u dětí, poruchami řeči a psychologií. Kromě dalších témat se zaměřuje zejména na výzkum výpadků řeči neboli afázii. Inspirováni Fröschelsovou knihou a jednou scenou z filmu Persona Ingmara Bergmana, v níž herečka ztrácí hlas, zkoumají libretistka a režisérka Katharina Schmitt a skladatel Michal Rataj jazyk, řeč a hlas. Otázka „Kdo mluví?“ je pro ně přitom stejně důležitá jako otázka „Kdo nemluví?“, respektive „Kdo není slyšet“. Inscenace se zabývá výzkumem hlasu jako základního prvku identity. Dramaturgický rámec tvoří dramatická situace mezi němou/ne-mluvící a mluvící postavou, která vyústí v širokou paletu různých hlasových projevů od zpěvu, Sprechgesangu, šepotu, mluvení až po řev. Stavy mezi mluvením a ne-mluvením jsou ukazovány v jejich vazbách na psychologii postav a prostorový zvuk celé inscenace se stává jejich zrcadlem.


Michal Rataj (1975) studoval hudební vědu a skladbu České republice (FF UK, HAMU), Německu (HU Berlin, UdK), Velké Británii (RHUL) a ve Spojených státech amerických (CNMAT, UC Berkeley). Tvoří převážně elektroakustickou a instrumentální hudbu, od roku 2008 vystupuje sólově s autorskými zvukovými performance v Evropě a USA. Zabývá se kompozičními aspekty prostorového zvuku a pokouší se zvukem malovat obrazy. V roce 2002 se podílel na vzniku rozhlasového pořadu Radioateliér Českého rozhlasu Vltava a založil internetový portál rAdioCUSTICA zaměřený na mapování současné domácí scény akustických umění. Od roku 2014 spolupracuje externě s Českým rozhlasem. Vyučuje skladbu na HAMU a NYU Prague, zúčastnil se řady evropských festivalů (např. MetaMorf Trondheim, LAB30 Augsburg či V:NM Graz). Je rovněž autorem hudby a zvukového designu k desítkám rozhlasových her a vytvořil filmovou hudbu k mnoha filmů – spolupracoval s Otakarem Koskem, Radimem Procházkou, Lucií Královou, Martinem Řezníčkem, Hanou Železnou, Kamilou Zlatuškovou, v oblasti hrané tvorby pak především s Robertem Sedláčkem. 

Katharina Schmitt (1979, Brémy) vystudovala režii na pražské DAMU a pracuje jako režisérka a dramatička. Získala mnoho ocenění, jako cenu Jakoba-Michaela-Reinholda-Lenze za hru Knock Out, cenu Marthy Saalfeld za literaturu, EHF Fellowship 2010, výzkumné stipendium berlínského Senátu pro kulturu a stipendium Alfreda Döblina berlínské Akademie umění. Schmitt pracovala jako režisérka a dramatička v řadě divadel jako je Pražské komorní divadlo, pražské Národní divadlo,Thalia Theater v Hamburku, Schauspiel Leipzig, Schauspiel Stuttgart, Watermill Center v New Yorku nebo Residenztheater v Mnichově. Soustavně režíruje v pražském Studiu Hrdinů. Pravidelně působí jako režisérka a libretistka v oblasti hudebního divadla, opery a rozhlasu. V roce 2016 režírovala opery Aventures & Nouvelles Aventures Györge Ligetiho v rámci zahájení festivalu NODO. V roce 2017 režírovala v Národním divadle operu Jiřího Kadeřábka Žádný člověk. V roce 2018 připravila jako režisérka a libretistka premiéru opery Ondřeje Adámka Alles klappt pro Mnichovské bienále. Její rozhlasová tvorba byla vysílaná na stanicích Deutschlandradio, ORF, Český Rozhlas a WDR a získala nominace na Prix Marulić a Grand Prix Nova.


29. srpna 2020
20:30 | Kompresorovna (Důl Hlubina)
Miro Tóth: MUŽ V SKAFANDRI (2019) / česká premiéra

Multižánrová opera

Hudba a libreto: Miro Tóth

Libreto a dramaturgie: Michaela Rosová
Režie: Jan Komárek
Scéna a kostýmy: Lenka Kucháreková
Světla: Jan Komárek
Zvuk, elektronika: Miro Tóth
Video: Miro Tóth, Viera Čakányová

Účinkují:
Andrea Miltner, Žena na Měsíci
Pasi Mäkelä, Muž ve skafandru
Mikuláš Havrila, Peter Magyar, Peter Szeifert, trombony
Márton Csernoszky, basová kytara
Alexandr Starý, cembalo

Česká premiéra, 60 min

Ve slovenském originále


Videoopera Muž ve skafandru je multižánrovým představením o americkém kosmonautovi se slovenskými kořeny. Tuto inscenaci bychom mohli zařadit do „vyhynulého“ žánru dramatické opery: Planeta Země je zničená, lidstvo přesídlilo na Měsíc. Po mnoha letech se však zničehonic jeden člověk rozhodne na planetu Zemi vrátit – sbalí si vlajku a vydá se na cestu za svými kořeny. Ale co vlastně hledá? A co na této dávno opuštěné planetě vůbec může nalézt? Vizuálně a zvukově působivá performance Muž ve skafandru je volně inspirována příběhem Eugena Andrewa Cernana, astronauta s československými kořeny, který opakovaně navštívil zemi svých předků a jemuž je věnováno muzeum ve městě Vysoká nad Kysucou. Autorem hudby i libreta je Miroslav Tóth. Dílo vzniklo pod hlavičkou kulturní platformy Projekt Batyskaf v koprodukci s Orchestrem Berg. Vznik díla finančně podpořil Fond na podporu umenia.


Miroslav Tóth je skladatel a saxofonista narozený v Bratislavě (1981). Absolvoval doktorské studium skladby na HAMU v Praze u Michala Rataje a magisterské studium skladby na VŠMU v Bratislavě u Vladimíra Godára; do třetího ročníku studoval u Jevgenije Iršaie. V jeho kompozičních začátcích jej pak vedl Ilja Zeljenka. Je rovněž absolventem hudební vědy na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Tóth je autorem jednoaktové opery Záhada tyče, opery Zázračná tyč pro úředníky ve veřejných institucích, třech video oper – Zub za zubOko za oko a Tyč, a nedokončené opery Outpark. Jeho skladbu The Quartet of Tentacles Reaching Out provedl Kronos Quartet. Dále je např. autorem skladby Teorie absolutního smutku pro soprán a orchestr, kabaretní suity BallOnAir či Requiem za mafiána pro sbor a cappella a kontratenoristu. V roce 2018 získal cenu Radio_Head Awards za elektroakustickou skladbu Kyberpunkomša. Je členem kapel Shibuya Motors, Thisnis, Frozen Wigwam nebo Funeral Marching Band. Jako saxofonista, extenzivní zpěvák či soundpaintingový dirigent se zaměřuje na volnou improvizaci, na hudbu s přesahem do grafických partitur a také na otevřená díla. Vytvořil hudbu k několika celovečerním filmům. Pravidelně spolupracuje např. s Ivanem Ostrochovským nebo Robertem Kirchhoffem.


30. srpna 2020
18:30 | Divadlo Jiřího Myrona
Richard Ayres: NO. 50 (THE GARDEN) (2017-2018) / světová premiéra scénické verze

Skladba pro bas, ansámbl a soundtrack

Libreto: Richard Ayres (na základě textů Danta, Leopardiho, Shakespeara, Poa, Rossetti a dalších)

Dirigent: Bruno Ferrandis
Scénická realizace: Jiří NekvasilDavid Bazika
Kostýmy: Marta Roszkopfová

Účinkují:
Joshua Bloom, bas
Ostravská banda

Česká premiéra, 60 min

V anglickém originále s českými titulky


Opera Zahrada bylo objednána soubory Asko|Schönberg a London Sinfonietta, její počáteční vývoj pak zaštítila Královská opera (Londýn). Skladba je inspirována Dantovou Božskou komendiía Richard Ayres rovněž čerpá z textů Edgara Allana Poea, Christiny Rossetti, Williama Shakespeara či Giacoma Leopardiho. Výsledkem je divadelně-koncertní představení, které se blíží skladatelovu předchozímu velmi populárnímu dílu No. 42 (V Alpách). Opera Zahrada je temně komickým příběhem o nespokojeném muži, který hledá smysl života. Ze své vlastní zahrady se chce prokopat až do centra Země, aby nalezl podzemní svět. Poté se rozhodne kopat vzhůru, aby dosáhl nebes – nicméně se nakonec ocitne zpět na své zahradě. V průběhu celé skladby vystupují výrazně do popředí elektronické samply, jež odrážejí autorovu aktuální fascinaci elektronickými zvuky. Podobný způsob práce zvolil i ve svých dalších dílech – např. No. 48 (night studio) (2015) a No. 51 (resting songs) (2017). Autor ke své opeře dodává: „Bas během představení zpívá party všech postav, jako kdyby si zpíval sám pro sebe. Tento postup do určité míry zkresluje určitost reality a vzbuzuje dojem, že sledujeme jakýsi proud myšlenek hlavní postavy. Jedná se o realitu, nebo spíše pozorujeme výjevy z nějakého snového či fantazijního světa? Je muž na pódiu vzhůru, spí, anebo je dokonce mrtvý? Tyto otázky bych rád ponechal bez jednoznačné odpovědi.“


Richard Ayres se narodil v roce 1965 v Cornwallu (Velká Británie). V roce 1986 se zúčastnil letních přednáškových cyklů Mortona Feldmana v Darmstadtu a v Dartingtonu – tato zkušenost jej natolik ovlivnila, že se rozhodl naplno věnovat hudbě. Studoval kompozici na University of Huddersfield a poté pokračoval v postgradálním studiu pod vedením Louise Andriessena na Královské konzervatoři v Den Haagu. Svá studia dokončil v roce 1992 a následně se usadil v Nizozemí, kde vyučuje skladbu na Amsterdamské konzervatoři. Ayresova hudba byla interpretována různými významnými evropskými soubory, které se specializují na soudobou hudbu, a rovněž mnoha orchestry. Při tvorbě operní verze příběhu Petra Pana spolupracoval se spisovatelkou a básnířkou Laviniou Greenlaw – premiéra tohoto díla proběhla v roce 2013 ve Stuttgartské opeře. Ayres se jako lektor zúčastnil festivalu Ostravské dny v letech 2009 a 2015. V rámci festivalu NODO 2016 byla poprvé ve scénickém zpracování uvedena jeho opera/melodrama No. 42 (V Alpách) (2008).

zpět

Podporují nás

Tel.: +420 596 203 426
E-mail: info@newmusicostrava.cz
© Copyright 2020 Ostravské centrum nové hudby
Created by web-evolution.cz