Sezname, otevři se

 

Je to zvláštní opera, ve které se nezpívá, ale mluví. Šeptá se i volá, někdy se pečlivě tká jedno slovo, jindy chrlí dlouhé výčty chaoticky přes sebe.

Seznamy mají lidstvu pomáhat vyznat se ve světě, který nás obklopuje. Ale někdy jsou to průvodci zrádní a ošemetní. Vedou k propasti či do nicoty. Opera začíná těmi nejobyčejnějšími, jako je abeceda nebo periodická tabulka prvků. Vrcholem jsou seznamy coby literární skvosty. J. L. Borges nás skrze dlouhou řadu obrazů vede až k hranici kosmu. Italo Calvino nás provází nejrůznějšími městy, ožívajícími jen v naší fantazii. A popis Foucaultova kyvadla z románu Umberta Eca se stane naším útočištěm v závěru.

Skladatel, píšící operu, ve které se nezpívá, a libretista, skládající libreto bez příběhu jako puzzle, se tímto způsobem vyrovnávají s formou opery v současnosti. Volnou inspirací jim byla antologie Bludiště seznamů, již uspořádal a komentáři doprovodil právě Umberto Eco.

Zpěv se ozve jen vzácně, jako šperk, jako pěna. Ženský sbor sedí s orchestrem v orchestřišti a kontratenorista se zjevuje na scéně. I hudba je protkaná seznamy – akordů, flažoletů, ale i odstínů pianissima.
Martin Smolka

zpět