No No Miya

Opera No No Miya je volnou adaptací hry japonského divadla Nó – Zeami Motokija (14. – 15. století) se stejným názvem No No Miya. Původní libreto skladatele Rudolfa Komorouse obsahuje texty z dalších japonských a čínských autorů. Styl je poetický a imaginativní a představuje silnou osobní odpověď na vysoce kultivované a emocionálně nabité kvality divadla Nó.

Hlavní role
Lady Rokujo (mezzosoprán)
Budhistický mnich (baryton)
Vypravěč (mluvená role)

O příběhu, na kterém je opera založena
No No Miya patří do třetí z pěti kategorií her, která ukazuje idealizovanou krásu zosobněnou ženou. V tomto případě je to duch Lady Rokujo Miyasudokoro. Po úmrtí svého manžela – prince měla jako stále nádherná žena bouřlivou milostnou aféru s princovým mladším nevlastním bratrem, slavným Zářivým princem Genji. Její láska ho ale přesahovala a on ji opustil. Princova manželka dělala vše proto, aby Lady Rokujo ponížila.

Zhrzený duch Lady Rokujo nemá pokoje a na památné místo se každoročně vrací, aby si připomněl den posledního setkání s milencem. Asi o 300 let později se duch setkává s potulným mnichem, který doputuje do této „Svatyně v loukách“. Lady Rokujo prosí mnicha, aby se za ni modlil. V závěru se zjevuje přírodní duch (Tanečník), který Lady Rokujo otevírá cestu ke svobodě. Dílo končí divokým tancem a zpěvem chóru o tom, že duch ženy „je nyní připraven projít branou hořícího domu“ a bude vysvobozen.

No no miya je posvátné místo na kraji Kjóta, kam se dosud chodí dívky i ženy modlit a prosit o lásku.

zpět