New Opera Days Ostrava: Přijď království Tvé

publikováno: 28.8.2018

Das Opernglas
New Opera Days Ostrava: Thy Kingdom Come
srpen 2018
Boris Gruhl
(překlad a faktografické korektury: Vlasta Reittererová)

Festival NODO – Dny nové opery Ostrava se letos v České republice, založené před 100 lety, konal po čtvrté. Během týdne se za dobré návštěvnosti uskutečnily tři české a tři světové premiéry. Na zahájení to byla světová premiéra opery napsané mezi roky 1937–1942, Přijď království Tvé Aloise Háby, českého skladatele narozeného roku 1893 ve Vizovizích a zesnulého 1973 v Praze. Hába zkomponoval tři opery, pouze Matka však byla roku 1931 uvedena v Mnichově, v Praze hrána poprvé roku 1937 [! správně 1947] a naposledy roku 1964 v rámci festivalu Pražské jaro v Národním divadle Praha. Tato inscenace byla uvedena téhož roku také při festivalu Maggio Musicale ve Florencii. Opera Nová zeměz roku 1936 dosud uvedena nebyla [byla, 2014 jednou koncertně], a monumentální dílo Přijď království Tvé poprvé až při letošním festivalu v Ostravě.

Hába studoval ve Vídni u Franze Schrekera a jako stoupenec Schönbergovy dvanáctitónové techniky byl spřátelen se Schönbergovým žákem Hannsem Eislerem, později se stal členem Akademie umění NDR v Berlíně [byl člen korespondent] a proslavil se svými smyčcovými kvartety a zejména čtvrttónovým systémem, který propagoval. U Ferruccia Busoniho se také seznámil s mikrotonálním šestinotónovým systémem a svou cestu jako skladatel našel především v mikrotonalitě. Roku 1930 pro něj bylo postaveno šestinotónové harmonium [už 1927, s rejstříky 1936], jehož použití se později předpokládalo také v opeře Přijď království Tvé. Původní nástroj z muzea také mohl být skutečně pro opožděnou světovou premiéru použit. Dílo má při uplatnění neobyčejně velkého orchestrálního obsazení zejména pokud jde o skupiny smyčců, se zapojením dechů a četných bicích a již zmíněného harmonia a dalšího podobného klávesového nástroje, poněkud oratorní styl. 

Text k opeře, která se původně měla jmenovat Nezaměstnaní, si napsal Hába sám. Protože jde o dělníky, vykořisťování a propouštění, hrají velkou roli také sborové scény. Právě ve velmi vystupujících úsecích smyčců však znějí stále i smířlivé a nadějí naplněné plochy velké zvukové intenzity. Hába v tomto díle shrnuje to, co ho charakterizovalo: byl komunista, stoupenec antroposofického učení Rudolfa Steinera a – nezávisle na církevních strukturách – věřící křesťan. Pokud chceme, tedy zbožný socialista.

Ve třech dějstvích a sedmi obrazech jde o práva a naděje dělníků, když vzhledem ke klesající poptávce chystají zodpovědní zredukovat výrobu a dělníky propustit. Jako kontrast k této realistické bezvýchodnosti jsou tu symbolické, vizionářské obrazy, v nichž samotného Krista prosí jeho odpůrci, aby je pro dobro lidstva zbavil jejich úlohy a zřídil svou říši. Kristus odmítne, neboť lidé na ni dosud nejsou připraveni.

Na vrcholu konfliktu však k revoltě či střetu nedojde, neboť lidový mudrc [Písmák], barytonista Vojtěch Šembera (také v roli Krista) poukáže na biblická proroctví a hymnický sbor se těší z vize Krista a jeho království na zemi: „Přijď království Tvé“.

RežisérJiří Nekvasil inscenoval oratorní dílo poloscénicky a napůl koncertantně v dekoracích Davida Baziky tak, že obrazy přecházejí jeden do druhého v konstrukci pódia, zdvihajícího se nad orchestrem v podobě jakéhosi oltáře, na jehož vrcholku se zjeví Kristus. Nedá se přehlédnout určitá podobnost s tradicí liturgického divadla nebo dokonce s estetikou pašijových her, čemuž odpovídají i kostýmy Marty Roszkopfové, které však přitom zcela jasně poukazují ke konotaci současného světa pracujících.

Dirigent Bruno Ferrandis vykonal při světové premiéře tohoto podivohodného díla pravý zázrak. Nešlo jen o to udržet pohromadě velký ansámbl, nýbrž neustále také dbát o dynamiku, neboť nadmíru hymnické nebo meditativní úseky nejsou právě divadelně dominantní. Je především jeho zásluhou, že se v souhře sboru Canticum Ostrava, připraveného Jurijem Galatenkem, a obou mezinárodně obsazených orchestrů, Ostravské bandy a Nového orchestru Ostrava, opakovaně dostavovaly vysoce intenzivní zvukové momenty.

Kromě už jmenovaného interpreta Krista a Písmáka se na provedení podílelo se sopranistkou Michaelou Šrůmovou, mezzosopranistkou Kamilou Mazalovou, tenoristy Markem Olbrzymkem, Jurajem Nociárem a Josefem Moravcem, dalším barytonistou Josefem Škarkou a basistou Davidem Nyklem sedm vysoce motivovaných zpěváků v rychle se střídajících téměř 30 větších i menších rolích.

Mezinárodní a překvapivě mladé festivalové publikum v Ostravě bylo dílem o (mírném) třídním boji nadšeno.

zpět