Po Hábovi od Petra Vebera

publikováno: 27.6.2018

Extremista Hába

Hrála jste Hábu, napůl se ptám a napůl oznamuji mladé ženě s houslovým futrálem na zádech, když jí brzy ráno na hlavním nádraží v Praze pomáhám s kufrem při výstupu z ostravského rychlíku. Nastoupila do něj v noci, stejně jako já, pár hodin po druhém a posledním představení opery Přijď království Tvé, mluví anglicky, je muzikantka… Co by tak asi jiného na severovýchodě republiky dělala, než hrála s Ostravskou bandou nebo s Ostrava New Orchestra?  

Uvedení velkého scénického díla Aloise Háby na NODO, Dnech nové opery Ostrava, skutečná premiéra realizovaná teprve tři čtvrtě století po jeho dokončení, se zapíše do tuzemských hudebních análů jako výjimečná a ojedinělá událost. Už nyní v kuloárech vznikají legendy, kdo přesně a proč s tou myšlenkou přišel a kdo a jak k tomu našel a doporučil organizátorům dirigenta. Jisté každopádně je, že Hába byl vynikající nápad a že Bruno Ferrandis byl stejně skvělý tip. 

V nějakém okamžiku se u toho vedle Petra Kotíka a Renáty Spisarové, hybatelů všeho kolem Ostravského centra nové hudby, vyskytovali zřejmě se svými podněty Petr Bakla a Michal Rataj. Přidal se ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil, který potom s Davidem Bazikou vytvořil režijní koncepci. Přidalo se České muzeum hudby, které zapůjčilo šestinotónové harmonium, Hábův vynález a spouštěč práce na opeře, i pro premiéru zásadně důležitý úběžník veškerého ladění. K nim přibyla řada muzikantů, zpěváků a instrumentalistů, kteří našli ochotu zabývat se intonováním nezvyklých intervalů, a pár publicistů, kteří projekt ostatním obhájili a přiblížili. A přidal se Český rozhlas. Vzniklo společenství srdcařů a nadšenců, jimž se podařilo realizovat zdánlivě nerealizovatelné - rozeznít neobvyklou partituru, dát jí vizuální podobu, zaznamenat ji… A přilákat na dva večery zvídavé posluchače a předat jim podstatnou část své představy, že tohle vše stojí za to. Že jsme Hábovi i sobě něco dlužni.

Propojení víry v antroposofické, duchovědné a ezoterické ideje s přesvědčením o Kristu jako nositeli řešení pro lepší budoucnost je u sociálně cítícího Háby zásadní a hluboké. Z ryze křesťanského hlediska jde o bizarní duchovní konglomerát. Hába nicméně do libreta opery, která má podtitul Nezaměstnaní, přesně tento mix se zcela upřímným osobním přesvědčením vtělil a nechal ho vyústit do křesťansky vypadající katarze. Projevoval se a projevil se zde nejen jako avantgardní experimentátor, ale tak trochu jako extremista – nejen utopickým levicovým postojem a propojováním ideově nespojitelných postojů, ale také hudebně. Jeho naprosto osobitý styl, mikrointervalová hudba, v tomto případě šestinotónová, byl a nadále zůstává výlučným, mimořádně vyhraněným pokusem etablovat v běžném provozu tónový systém, v evropských tradicích umělé hudby do té doby neobvyklý. Extrémní byla i urputnost, s níž tuto operu před druhou světovou válkou a během ní komponoval, aniž by měl naději, že bude někdy inscenována nebo zahrána - a aniž by bral příliš v potaz praktické stránky případného provedení. 

Ještě jednou se ujišťuji, že Hába nebyl komunista. Do strany skutečně nevstoupil. Jeho antroposofické postoje se přece jen s ideou třídního boje dost míjely, nic to ovšem nemění například na tom, že se po roce 1948 zapojil do psaní masových písní. Jeho mikrointervalové experimenty, které v opeře Přijď království Tvé vydaly asi nejzásadnějí plod, ho však jednou provždy pro komunistické ideology odsunuly mezi formalisty. Až zase později, při určitém uvolnění, došel trochu milosti. Dnes víme, že šlo o velmi zajímavou osobnost, o skladatele, který si od dvacátých let ve spleti moderních směrů na hranách mezi modernou a avantgardou razil svou vlastní cestu, který jako pedagog ovlivnil řadu dalších… a který zanechal dílo, jemuž se nelze tak zcela vyhnout.           

V Divadle Jiřího Myrona se k provedení sešly Ostravská Banda, Ostrava New Orchestra a Canticum Ostrava a s nimi bezmála dvacet sólistů. Francouzský dirigent Bruno Ferrandis, činný v Evropě i v Americe, byl neuvěřitelný. V počtu dní daném pro nazkoušení dokázal téměř nemožné. Opera nejenže držela pohromadě, ale zřetelně měla i styl, charakter, ducha a obsah. Od dirigentského stupínku směřoval do orchestřiště i nahoru ke zpěvákům s evidentní znalostí každé noty a každého českého slova nespočet podnětů. 

V opeře, v níž nejde o děj, ale spíše o ideje, vystupují a debatují dělníci, ředitel továrny, Kristus, Ariman a Lucifer i Autor. Závěrečný sbor oslavující představu o Kristově království jako jediném možném řešení se dobírá skutečné hymničnosti, aniž by šlo o předobraz socialistického realismu. Hábovo a Pujmanovo libreto je místy schematické a jakoby naivní, ale k dílu prezentujícímu tak vyhraněnou vizí spravedlivé společnosti to asi patří. A šestinotóny? Znějí v celkovém dojmu měkčeji než čtvrttóny, hudba měla díky nim zvláštní opar a celé dílo svérázný zvuk. Z ostravského uvedení, které s největší pravděpodobností bude po premiéře a jediné repríze na dlouhé roky zároveň zase asi uvedením posledním, vznikla rozhlasová nahrávka. Kéž by se ji vedle vysílání ještě podařilo dostat i na CD. 

Vystupujeme z vlaku, houslistka třeští oči. Ano, hrála jsem Hábu… Jak vás to napadlo? Usmívám se. Asi díky vašemu futrálu… Ano, byl jsem tam taky. Než jí ukážu cestu k autobusu na letiště, zmůže se ještě na otázku, jestli se mi to líbilo. Přisvědčuji. Cesta do Ostravy na operu Přijď království Tvé měla primárně poznávací motivaci, ale nakonec se zcela hladce dostavil i pocit uspokojení. Ano, líbilo. 

Petr Veber

zpět