Orchestra Opening

25.8.2019, 19:00, Trojhalí Karolina

KOUPIT VSTUPENKU
•• PROGRAM KONCERTU KE STAŽENÍ ••
••• TEXTY O AUTORECH A SKLADBÁCH KE STAŽENÍ •••

ONO / Ostrava New Orchestra
Členové Ostravské bandy
Ondřej Vrabec, lesní roh
Séverine Ballon, violoncello
Daan Vandewalle, klavír
Gareth L. Davis, basový klarinet
Johannes Kalitzke, Petr Kotík, Bruno Ferrandis, dirigenti

Marc Sabat: The Luminiferous Aether (2018)
Petr Cígler: Horn Concerto (1. věta, 2019) WP
James Layton*: Focal (2019)
Michal Rataj: MOVIS (2019) WP
Chaya Czernowin: Guardian (2017)
Bernhard Lang: "DW28 Loops for Davis" (2017)

WP = světová premiéra
*rezident Institutu Ostravské dny 2019


Nedělní koncert je určen velkému orchestru se sólisty. Program je pestrou přehlídkou skladatelů, sólistů a dirigentů, kteří žijí a pracují na různých místech světa: hudba vídeňského autora Bernharda Langa, americko-izraelské profesorky Harvardské univerzity Chayi Czernowin (poprvé na OD), mikrotonální hudba kanadského skladatele Marca Sabata žijícího v Berlíně, dvě světové premiéry pražských skladatelů: koncert pro lesní roh od Petra Cíglera a klavírní koncert od Michala Rataje (obě skladby s doprovodem velkého orchestru). Zazní také skladba 22letého anglického skladatele Jamese Laytona, který studuje na londýnské Trinity Laban konzervatoři a je jedním z 35 studentů letošního institutu Ostravských dnů. Ze sólistů poprvé přivítáme violoncellistku Séverine Ballon z Paříže ve skladbě Chayi Czernowin a známého klavíristu z Gentu Daana Vandewalleho. Hornové sólo skladby Petra Cíglera zahraje Ondřej Vrabec, pro kterého koncert píše. Kompozici Bernharda Langa pro velký orchestr a basklarinet bude hrát londýnský virtuóz Gareth L. Davis, kterému je věnována. Mezinárodní orchestr mladých hráčů ONO / Ostrava New Orchestra dirigují Bruno Ferrandis z Paříže, Johannes Kalitzke z Kolína nad Rýnem a Petr Kotík.


Změna programu vyhrazena.


 

Marc Sabat – The Luminiferous Aether (2018)

         Marc Sabat (1965) je kanadský skladatel ukrajinského původu, který žije od roku 1999 v Berlíně. Tvoří koncertní díla a instalace, pro něž čerpá inspiraci ze svého výzkumu rezonančních vlastností a percepčních charakteristik přirozeného ladění a vztahuje se při tom k různým hudebním žánrům – folku, experimentální a klasické hudbě. Často spolupracuje s dalšími umělci; vyhledává interakce s hudebníky a tvůrci z vizuálních a literárních oborů ve snaze objevit průsečíky v různých odvětvích a navázat tak dialog mezi rozličnými uměleckými formami a odlišnými kulturními tradicemi. Jeho díla jsou uváděna po celém světě. Sabat studoval skladbu, hru na housle a matematiku na University of Toronto, Juilliard School v New Yorku a na McGill University; rovněž studoval soukromě skladbu u Malcolma Goldsteina, Jamese Tenneyho a Waltera Zimmermanna. Společně s Wolfgangem von Schwinitzem vyvinul notační systém přirozeného ladění (Extended Helmholtz-Ellis JI Pitch Notation) a je průkopníkem hudby psané a hrané v mikrotonálním přirozeném ladění. Vyučuje skladbu a intonační teorii a praxi na Universität der Künste v Berlíně.

 

The Luminiferous Aether je skladba inspirovaná postupným rozvíjením tónových interakcí a spojení, jež jsou charakteristické pro Dhrupad, hindustánský (severoindický) hudební styl. Základní princip konsonantního tanpurového dronu, povětšinou tvořeného stupni sa pa, je zde vztáhnut na „kostru“ tvořenou netemperovananými kvintami, která se rozpíná od prázdné E struny houslí po prázdné struny viol a přeladěných violoncell až k tónům F a B žesťů. V rámci těchto kvintových intervalů směřují nástroje v malých melodických krocích vzhůru (ve formě jednoduchých frází a kontrapunktů). Hudební struktura postupně odhaluje jemné nuance a harmonie založené na netemperovaných intervalech sedmého, jedenáctého, třináctého a nakonec pátého stupně přirozené tónové řady odpovídající různým základním tónům prázdných strun smyčců. V průběhu přibližně 18minutové kompozice tyto malé „mikrotonální“ kroky postupně dosáhnou nejjednodušší formy melodického kontrapunktu – přechodu z čisté kvinty do čisté kvarty v intervalu celého tónu. Tónový materiál díla je odvozen z teoretického konceptu „harmonic space“. Název skladby The Luminiferous Aether(Světlonosný éter) odkazuje na imaginární médium postulované fyzikou 19. století, o kterém se vědci domnívali, že prostupuje vesmírem a umožňuje přenos elektromagnetických vibrací. Rovněž vzdáleně připomíná neslyšné prapůvodní vibrace všech předmětů popsané indickými pojetími zvuku: nāda,to, co se zjevuje v čase a v čem se zjevuje čas.

Marc Sabat

 

Petr Cígler – Horn Concerto (2019)

         Petr Cígler (1978), hudební skladatel, hornista, chemik a molekulární designér. Kompozici formálně nestudoval a věnuje se jí cíleně ve spolupráci s interprety a festivaly, pro které píše skladby „na míru“. Zajímá ho organizace zvuků a manipulace s nimi, práce s akustickými fenomény a spolupráce s kvalitními a nadšenými interprety. Jeho orchestrální a komorní skladby vznikly například pro Ostravskou bandu, Orchestr BERG, MoEns ensemble a byly provedeny na koncertech a festivalech v Česku (Pražské jaro, Ostravské dny, Dny nové opery Ostrava), Anglii, Německu, Švýcarsku a USA. Skladba Über das farbige Licht der Doppelsterne byla objednána rozhlasovou stanicí Westdeutscher Rundfunk Köln a její premiéra v podání Ostravské bandy byla vysílána v přímém přenosu na WDR 3. Kompozice Daily Patternsbyla zase díky doporučení Mezinárodní tribuny skladatelů vysílána ve více než 30 zemích. V roce 2016 měla na festivalu NODO premiéru jeho opery Táhlý zvlněný pohyb podélného předmětu.

         Hornový koncert jsem chtěl napsat už delší dobu. Když jsem před dvěma lety v Ostravě slyšel orchestr ONO, řekl jsem si, že je to konečně ono a pustil se do práce. Finalizaci partitury nicméně provázely určité technické a časové nesnáze, a tak bude letos provedena pouze první věta. Lesní roh je zde „preparovaný“ – než zazní nástroj v plné síle, hraje se nejprve na eso a poté na částečně propojený systém zápojek. V této větě se objevují harmonicko-melodické struktury, které vznikají protínáním chromaticky stoupajících akordických řad. Hrají je vždy tři stejné nástroje, jež řadám propůjčují auditivně rozpoznatelnou zvukovou homogenitu. Part sólového nástroje, který je psán v přirozeném ladění, je tak konfrontován s neustále se měnící harmonickou situací a zaznívá v nových souvislostech.

Petr Cígler

James Layton – Focal (2019)

         James Layton je skladatel, hudebník a umělec žijící v Londýně. Jeho současná tvorba prozkoumává pomalu se odvíjející formy, které nespějí k žádnému vrcholu a místo toho se soustředí na kontrasty pohybu a nehybnosti. Kromě toho rád pracuje s kazetovými páskami či kytarovými pedálovými efekty a rovněž sbírá smyčcové nástroje. Layton spolupracoval na různých projektech se Stephenem Upshawem a skupinou Trinity Laban Contemporary Music Group. Jeho nejnovější dílo Focalpro orchestr uvedl poprvé soubor Trinity Laban Shapeshifter Ensemble dirigovaný Kwamé Ryanem. Jako instrumentalista se představil v sálech jako jsou St John’s Smith Square, Kings Place, Blackheath Halls, The Albany a Cockpit Theatre. Layton studoval skladbu na Trinity Laban Conservatoire of Music and Dance pod vedením Sama Haydena, Paula Newlanda, Stephena Montagueho a Gwyna Pritcharda. Kromě toho studoval hru na violu u Richarda Crabtreeho.

         Focal – jeden jediný akord je zkreslován a postupně se rozpouští. Každých několik taktů jej můžeme nazřít jiným způsobem, čímž jsou z něho pomalu snímány slupky abstrakce, dokud nezbyde jen původní akord.

James Layton

 

Michal Rataj – MOVIS (2019)

         Michal Rataj (1975) studoval hudební vědu a skladbu v České republice (FF UK, HAMU), Německu (HU Berlin, UdK), Velké Británii (RHUL) a ve Spojených státech amerických (CNMAT, UC Berkeley). Tvoří převážně elektroakustickou a instrumentální hudbu, od roku 2008 vystupuje sólově s autorskými zvukovými performance v Evropě a USA. Je rovněž autorem hudby a zvukového designu k velkému množství rozhlasových her a několika desítkám filmů napříč žánry. Zabývá se kompozičními aspekty prostorového zvuku a pokouší se zvukem malovat obrazy. V roce 2002 se podílel na vzniku rozhlasového pořadu Radioateliér Českého rozhlasu Vltava a založil internetový portál rAdioCUSTICA zaměřený na mapování současné domácí scény akustických umění. Od roku 2014 spolupracuje externě s Českým rozhlasem. Vyučuje skladbu na HAMU a NYU Prague.

         Movis je volným pokračování série orchestrálních skladeb, které tematizují různé aspekty naslouchání hudbě. V roce 2013 vznikla skladba Spatialis; v Praze ji premiéroval Orchestr Berg za řízení Petera Vrábela. Zaobírala se prostorovými vztahy v hudbě – napětím mezi komorním orchestrem a orchestrem reproduktorů opisujícím spirálu kolem posluchačů. V roce 2015 vznikl koncert pro cimbál a orchestr Temporis, jehož sólového partu se ujal Jan Mikušek. Zněl v premiéře na Ostravských dnech 2015 (Rolf Gupta) a v roce 2018 revidován v abonentní řadě Santa Rosa Symphony (Bruno Ferrandis). Tematizoval rozměr času v hudbě – jak mu nasloucháme a jak jej vnímáme. Movis rozehrává tématiku pohybu – na úrovni rytmu i ve smyslu instrumentálního gesta, ve vztahu k tempu i vzájemnému napětí sólového nástroje a orchestru. Klavír jako by se neustále pokoušel unikat totalitě orchestrální koordinace, chtěl být nezávislý a zanechávat vlastní stopu. Někdy se stává hybatelem pohybu, jindy se pouští zcela nezávisle do orchestrálního terénu, nejvíce pak v koncertní kadenci, která je zcela improvizovaná a v níž se orchestr v rukou dirigenta proměňuje v roli jakéhosi stopaře sledujícího pohyb sólisty. Podobné napětí mezi precizní skladebnou strukturou a skvělou improvizací mě fascinovalo, když jsem slyšel provedení klavírní kompozice Frederica Rzewského The People United Will Never Be Defeated!v interpretaci Daana Vandewallea. Práce na klavírním koncertu Movisbyla tímto zážitkem bezprostředně ovlivněna a velmi si vážím toho, že právě Daan Vandewalle přislíbil nastudování sólového partu. Ostatní je pohybem ve hvězdách. 

         Skladba Movis je věnována Daanu Vandewalleovi. Zvláštní poděkování patří Petru Kotíkovi a Brunovi Ferrandisovi.

Michal Rataj

 

Chaya Czernowin – Guardian (2017)

         Skladatelka Chaya Czernowin se narodila v izraelském městě Haifa, po pobytech v Německu a Japonsku se usídlila ve Spojených státech. Mezi její profesory kompozice patřili Dieter Schnebel nebo Brian Ferneyhough. Hudba Chayi Czernowin nabízí neobvyklé zvukové barvy a kombinace nástrojů, její účinek na posluchače je často výrazně fyzický. Někdy působí drsně a agresivně, jindy naopak připomíná neustále se proměňující kapalinu. Důležitou roli pro ni také hraje vnímání času, který se v jejích skladbách různými způsoby zrychluje a zpomaluje. S nástrojovými kombinacemi často zachází, jako by šlo o jeden mnohohlasý instrument. Ať již jde o skladby s elektronikou, nebo bez ní, posluchač může mnohdy jen odhadovat, co za nástroj vlastně slyší. Kromě zkoumání zvukových možností má hudba Chayi Czernowin často politický náboj, což je především případ jejích dvou oper: Pnima…ins Innere (2000) a Adama (2005). Druhé uvedené dílo vzniklo jako jakási odpověď na Mozartovu operu Zaïdek příležitosti 250. výročí jeho narození.

Matěj Kratochvíl

         Ve skladbě Guardian (Strážce) sní violoncello o orchestru a naopak. V určitých momentech se violoncello rozpíná a jeho rezonující tělo obsáhne celý orchestr. Jindy zase orchestr sní o tom, že se proměnil ve violoncello, nebo v jednu z jeho strun či špičku jeho smyčce. Čas se smršťuje a roztahuje do tak tenké podoby, že se z něho stává spíše vůně než plátno. Tato vůně představuje intenzivní barvu, která zanechává své stopy na formě díla, zkresluje ji a proměňuje. Vše je však nesmírně chatrné a buď zůstává či mizí, nebo jen tak prodlévá, takže forma nepředstavuje žádný pevně daný objekt, ale spíše strukturovanou výpověď. Kompozice se nachází v téměř nemožném kontinuu, které si lze představit pomocí zřetězení těchto pojmů: prostor – přítomnost – nuance – barva – pohyb – gesto – drama – píseň. Otevřená forma založená na vizuálních počítačových algoritmech umožňuje vícerozměrný vývoj objektů způsobem, který není lineární, jelikož v každou chvíli vystupuje do popředí jiný parametr a ovlivňuje celkovou formu. Tento koncert vznikl na základě tohoto způsobu myšlení. Dílo je věnováno Séverine Ballon, jejíž představivost a umělecké kvality v něm zanechaly hluboký otisk.

Chaya Czernowin

 

Bernhard Lang – DW28 „Loops for Davis“ (2017)            

         Bernhard Lang (1957, Linec) se po studiích na Brucknerově konzervatoři v Linci přestěhoval do Štýrského Hradce, kde studoval klasický i jazzový klavír. Po ukončení studia se stal žákem skladatele Andrzeje Dobrowolského, který jej seznámil s technikami nové hudby. Od roku 1998 vyučuje hudební teorii, harmonii a kontrapunkt na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Štýrském Hradci a od roku 2003 zde rovněž působí jako profesor skladby. Jeho hlavním zájmem je od roku 1999 hudební divadlo odvozené z teorie „diference/opakování“. Jak uvedl pro Český rozhlas Petr Bakla: „K rozmanité a hluboce promýšlené práci se zvukovými smyčkami Langa inspirovaly filmy Martina Arnolda, experimentální hráči na gramofony jako Philip Jeck, a také Deleuzeův spis Différence et répétition. Zatímco minimalismus si liboval v pozvolných procesech a opakování vyvolávalo spíše meditativní atmosféru, Lang ve svých skladbách pracuje s ostrými střihy a nepravidelností, vzniká nepředvídatelná hudba plná zvratů.“ Od roku 2009 působí jako lektor na festivalu Ostravské dny; jeho opera Der Reigense v roce 2014 stala centrem pozornosti festivalu NODO a na OD 2017 měla premiéru další ze série „monádologií“ – Monadology XXXVII „Loops for Leoš“, kterou napsal přímo pro festival. 

         Kompozice DW28 „Loops for Davis“ je pokračováním skladeb DW23 DW24 založených na smyčkách, z nichž první tematizovala basklarinet a druhá saxofon. Původcem smyčky se zde stává samotný sampl, a to nikoliv prostřednictvím simulace, transkripce či re-kompozice, nýbrž pomocí sampleru jako svébytného nástroje (viz kniha Tilmana Baumgärtela Schleifen: Zur Geschichte und Ästhetik des Loops). Ve skladbě Loops for Davis jsou samply vsazeny do orchestrálního kontextu i do kontextu malé kapely. Orchestr se zde chová jako makrosampler, ohromný stroj generující smyčky; sólový klarinet jej konfrontuje komplikovaně notovanými sólovými vstupy, které se občas rozvinou v improvizované plochy, ale posléze se znovu připojí ke smyčkám. Skladba vznikla ve spolupráci s Garethem Davisem a Experimentálním studiem SWR ve Freiburgu (a Reinholdem Braigem), které zajistilo ozvučovací a prostorovou technologii. Ve své předchozí práci s Davisem jsem již rozvíjel novou techniku nástrojové hry, kterou nazývám „Parkerofonie“ a je využita i v této kompozici. Dvojznačnost věnování samozřejmě vzývá také Milese Davise. K němu se připojují „přízraky“ Erica Dolphyho a dalších jazzových velikánů, jež lze v hudbě sice rozeznat jen stěží, ale přesto v ní jsou přítomní. A poslední slovo patří…

Bernhard Lang

zpět

Podporují nás

Tel.: +420 596 203 426
E-mail: info@newmusicostrava.cz
© Copyright 2019 Ostravské centrum nové hudby
Created by web-evolution.cz