Hlasy v katedrále I

27.8.2019, 19:00, Katedrála Božského Spasitele

KOUPIT VSTUPENKU
•• PROGRAM KONCERTU KE STAŽENÍ ••
••• TEXTY O AUTORECH A SKLADBÁCH KE STAŽENÍ •••

Ostravská banda
Canticum Ostrava
Jurij Galatenko, sbormistr
Klaus Lang, varhany
Bruno Ferrandis, dirigent

György Ligeti: Lux Aeterna (1966)
Peter Graham: Fantasy for Six Violoncellos (1974)
Judith Berkson*: Partial Memories, Part III (2019)
Anna Heflin*: My Voice (2019) WP
Georgina Bowden*: The Fainting Sun (2018)
Vojtěch Šembera*: Night Soundscape (2016)
Klaus Lang: Die Bärtige Frau (2010)

WP = světová premiéra
* = rezidenti Institutu Ostravské dny 2019

Peter Graham napsal Fantazii pro šest violoncell jižv roce 1974 – jedná se o jeho ranou skladbu, v níž se pokusil pracovat s grafickým zápisem. Tato kompozice představuje pohled na autorovy tvůrčí začátkyGyörgy Ligetive vokální skladbě Lux Aeterna za použití mikropolyfonie a clusterů prozkoumává témbrové možnosti smíšeného sboru. Prostor katedrály poskytne ideální prostředí pro tuto hudbu. Klaus Lang, sám varhaník, pracuje se ve své tvorbě s konceptem „slyšitelného“ času. Tato snaha výrazně vystupuje do popředí i v jeho kompozici Die bärtige Frau pro varhany a orchestr. Program koncertu dále doplní nová díla studentů-rezidentů Institutu Ostravských dnů: Anny HeflinGeorginy BowdenVojtěcha Šembery a Judith BerksonV průběhu večera se vystřídají skladby pro lidské hlasy a hudební nástroje, díla autorů známých s kompozicemi tvůrců nastupující generace.

 

Změna programu vyhrazena.


 

Anna Heflin – My Voice (2019)

         V Brooklynu usazená umělkyně Anna Helflin (1993) se noří do hudby z pozice skladatelky a interpretky. Její smyčcový kvartet Included/Excluded byl v roce 2019 vybrán do projektu Emerging Composers Workshop, který pořádal S.E.M. Ensemble, a byl tímto souborem proveden v rámci koncertu Ostrava: Initiatives & Influences v květnu v sále České národní budovy v New Yorku. Helfin se jako violistka představila v New Yorku s tělesy American Ballet Theatre, American Symphony Orchestra, Curiosity Cabinet, Contemporaneous, Linked Dance Theatre, ensemble mise-en atd. V roce 2017 absolvovala magisterské studium v oboru hra na violu na San Francisco Conservatory of Music. V současné době studuje soukromě skladbu u Erica Wubbelse.

         Skladba My Voice pro sbor si klade otázku, jak jako jedinci posloucháme sami sebe v rámci velkých skupin či svých osobních vztahů. Po většinu díla je tempo každého zpěváka určováno jeho pulzem. To, co slyšíme, je propojení každého individuálního poslechu sebe sama s vlastním tělem v danou chvíli na daném místě. Dílo sestává z různých úseků, přičemž tempo každého z nich se mírně odlišuje v závislosti na aktuálním rozhodnutí dirigenta. Každé vystoupení je tak jedinečným projevem setkání jedinců, jejichž těla se nacházejí v témže prostoru a čase, a toho, jak na sebe reagují v přítomnosti publika. Skladba byla napsána pro sbor Canticum Ostrava a Ostravské dny 2019. Text je adaptací básně Oscara Wilda My Voice.

Anna Heflin

Vojtěch Šembera – Noční zvukomalba (2016)

         Vojtěch Šembera je skladatel, barytonista a performer pocházející z Karlových Varů. Na Janáčkově akademii múzických umění v Brně vystudoval obory kompozice a zpěv. Je laureátem Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka a Duškovy pěvecké soutěže. Pravidelně spolupracuje s předními českými symfonickými orchestry a je vyhledávaným interpretem soudobé hudby. V loňském roce ztvárnil na festivalu Dny nové opery Ostrava postavy Krista a Písmáka ve světové premiéře opery Aloise Háby Přijď království Tvéa postavu Muže v opeřeA Woman Such as MyselfDaniela Lo. Je také frekventovaným hostem mezinárodního hudebního festivalu Setkávání nové hudby Plus.

         Skladba Noční zvukomalba (pro nespecifikované nástrojové obsazení) je grafickou partiturou původně zkomponovanou pro soubor VENI Academy. Jedná se vlastně o obraz noční krajiny – mapu, podle které každý člen ansámblu putuje od země k nebi. Skladba je zcela závislá na zodpovědné přípravě každého z interpretů, jelikož sami hráči si musí důkladně připravit svůj vlastní hudební materiál a předem určit, jakou cestu si zvolí. Není zde tedy žádný prostor pro improvizaci. Skladba je symbolickým vyjádřením cesty celého společenství lidí životem, na níž je ovšem každý jeden člověk zcela svobodný.

Vojtěch Šembera 

Georgina Bowden – The Fainting Sun (2018)

         Skladatelka Georgina Bowden pochází z prostředí vizuálního umění. Ještě před tím, než dokončila studium hudby (magisterský titul s vyznamenáním a Cena ředitele za výjimečný skladatelský počin), byla aktivní v mnoha dalších uměleckých disciplínách – včetně architektury, grafického designu, ilustrace či portrétní kresby. Prvky z těchto uměleckých oblastí přenáší do své hudby – např. v divadelně-tanečním díle Revelations(Albany Theatre, 2018), ve skladbě Soru Cevap založené na antifonních akustických efektech (St John’s Smith Square a Blackheath Halls, 2019) anebo v opeře Radiumvyužívající luminiscenční prvky (King’s Place, 2018). Georgina je dirigentka, která se věnuje především práci se sbory; studovala u Alexe Walkera, Jonathana Tilbrooka, Alice Farnham, Petera Hanekeho a Paula Spicera. Jako sborová zpěvačka vystupovala v mnoha katedrálách a opatstvích ve Spojeném království. V současnosti prohlubuje své hudební dovednosti v rámci studia u Dereka Avisse. 

         Dílo The Fainting Sun využívá dva texty popisující konec dne. Z tepla slunce a chvějící se energie života přírody („třesoucí se na svém stonku … zvuky a vůně se otáčí v nočním vzduchu“), vše zpomaluje a přechází do stínu („samotné slunce tuhne ve sraženinách krve“) a následně do slábnoucího denního světlaa nehybnosti soumraku („den je daleko … noc nás ještě nezavolala“).

Georgina Bowden

György Ligeti – Lux Aeterna (1966)

         György Ligeti ve svých kompozicích z konce 50. a 60. let odkryl zcela unikátní zvukový svět, jenž dodnes uchvacuje posluchače. Uvedený fakt je o to pozoruhodnější, že skladatel žil do roku 1956 v Maďarsku, které bylo součástí východního bloku, a byl tak prakticky odříznut od aktuálního hudebního dění v západní Evropě. Nedlouho po brutálním potlačení Maďarského povstání sovětskými vojsky Ligeti uprchl do Vídně a následně přesídlil do Kolína nad Rýnem, kde se podrobněji seznámil s novými kompozičními směry a v tamním rozhlasovém studiu se začal věnovat tvorbě elektronických skladeb. Ligeti nakonec dokončil pouze dvě elektronické kompozice (třetí zůstala rozpracovaná), nicméně zkušenost s elektronickou hudbou zásadně obohatila jeho hudební představivost. Zjednodušeně bychom mohli říci, že se Ligeti v dalších letech pokusil do svých instrumentálních děl přenést některé postupy z elektronické hudby a samostatně pracovat s témbrovou složkou a hudební fakturou. Naznačený přístup se odráží např. v orchestrálních skladbách Apparitions (1958–1959) či v Atmosphères (1961). V těchto kompozicích (v různé míře) Ligeti využívá tzv. mikropolyfonii – hudební struktura sestává z mnoha samostatně vedených hlasů, které vytvářejí rytmicky komplexní a spletitou fakturu, jež se paradoxně projevuje spíše jako „nehybná“, jednolitá a znenáhla se proměňující barevná plocha. Ve vokální skladbě Lux Aeterna (1966) pro 16členný smíšený sbor je tento způsob výstavby hudební struktury rovněž dominantní. Celá kompozice nadto probíhá v nízké dynamice a nástupy jednotlivých hlasů jsou skoro nepostřehnutelné; dílo působí nebývale křehce a až krystalicky čistě. Absence pravidelné pulzace pak dotváří dojem, jako kdyby skladba byla „zmrazena v čase“. Skladatel nedlouho před započením práce na Lux Aeterna dokončil rozsáhlé vokálně-instrumentální Requiem (1963–1965); z textu této mše zhudebnil IntroitusKyrie,Dies IraeLacrimosa. Textová složka Lux Aeterna pochází z části Communio, kterou autor ve svém Requiemjiž nevyužil – kompozici bychom tak mohli rovněž chápat jako autorův smířlivý „doslov“ k této dramatické a vypjaté skladbě.

Petr Zvěřina

Peter Graham – Fantazie pro 6 violoncell (1974)

         Peter Graham (1952) je hudební skladatel a improvizátor. Pod jménem Jaroslav Šťastný učí na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. V kontextu české hudby představuje spíše neakademický typ se zájmem o nekonvenční přístupy ke kompozici. V 70. letech byl jedním z nemnoha českých skladatelů vytvářejících grafické partitury a konceptuální skladby. V letech 1993–2009 byl dramaturgem brněnského festivalu Expozice nové hudby. V roce 2010 se podílel na českém překladu knihy Johna Cage Silencea v roce 2018 na překladu jeho Vybraných dopisů. Grahamovy skladby hráli např. Arditti Quartet, English Chamber Orchestra, ensemble recherche, Kammersveit Reykjavíkur, Ostravská banda, flétnistka Áshildur Haraldsdóttir či pianisté Jonathan Powell a Daan Vandewalle ad. Jako klavírista-improvizátor vystupuje v duu Palagrachio (s Ivanem Palackým – amplifikovaný pletací stroj a home-made electronics), s Divergent Connections Orchestra, freejazzovým seskupením Next Phase, hraje v projektech Pavla Zlámala Heterofón a Brünnwerk a vede vlastní Peter Graham Trio. Poměrně obsáhlá je také jeho literární a výtvarná činnost.

         Fantazie pro 6 violoncell z roku 1974 se vyhýbá jakémukoliv jednotícímu systému hudební organizace a poměrně velkoryse odnímá důležitost základním hudebním parametrům (tj. tónovým výškám a rytmickým hodnotám) – ty zde hrají docela podřadnou roli. Určující jsou tzv. „vedlejší parametry“, tedy zvuková barva, dynamika a způsob hry: rytmus vzniká z obtíží proveditelnosti požadavků partitury, tónové výšky jsou výsledkem spontánních hmatů, intervaly jsou dány individuálními rozměry ruky. Ostatně notace je spíše náznaková, sugerující charakter rozdílných zvukových ploch, které se ovšem prolínají, neboť každá dvojice hráčů je realizuje po svém. Tempo změn je proměnlivé, každá zvuková událost trvá tak dlouho, kolik kdo potřebuje k jejímu provedení. Nejsou zde specifické požadavky na souhru, je celkem jedno, kdo začne, ale v závěru se čtení zápisu zpomaluje, takže končit mají všichni víceméně stejně. 

Peter Graham

Judith Berkson – Partial Memories, Part III (2019)

         Judith Berkson je skladatelka-interpretka žijící v New Yorku. Spolupracovala s Kronos Quartet, City Operou či Laurie Anderson a premiérovala vokální díla Chayi Czernowin, Enna Poppeho, Micka Barra, Joea Maneriho, Ricka Burkhardta, Julie Werntz a Aleksandry Vrebalov. Je rovněž kantorkou a spolupracovala na jidišské lidové hudbě s Theodorem Bikelem. Její sólové album Oylam vydal label ECM Records a tato deska propojuje autorčiny zkušenosti z nové hudby, jazzu, německých lieder a improvizace. Ve své současné tvorbě se zaměřuje na mikrotonální hudbu pro akustické hudební nástroje a zpěv.

         Partial MemoriesPart III (Částečné vzpomínky, část III) spadá do rozsáhlejší série ansámblových skladeb. Kompozice prozkoumává souzvuky, které existovaly, existují a budou existovat v našem reálném i metafyzickém světě.

Judith Berkson

Klaus Lang – die bärtige frau. sterne im gesicht (2010)

         Rakouský skladatel Klaus Lang (1971) nechápe hudbu jako médium, které by mělo vyjadřovat jakýkoliv mimohudební obsah (politické či filozofické myšlenky, společenské změny atd.). Namísto toho ji pojímá jako nezávislý a soběstačný akustický objekt. Vnímaný a prožívaný zvuk se stává časovým fenoménem – „slyšitelným časem“. Pro Klause Langa („klanga“) představuje čas, který se vyjevuje ve znějícím zvuku, samotnou podstatu hudby. Když jsme v kontaktu s uměleckým dílem, je možné zpomalit nebo dokonce pozastavit náš hektický svět a přeměnit tak právě probíhající okamžik ve věčnost a nekonečno. Vědomí toho, že jsou naše životy časově ohraničeny, umocňuje naši touhu po pocitu „bezčasovosti“, který lze zakusit při poslechu hudby – v její kontinuitě či překvapivém vývoji. Klaus Lang vystudoval kompozici na Univerzitě hudebních a dramatických umění ve Štýrském Hradci a rovněž absolvoval studium hry na varhany, které se dodnes aktivně věnuje jako interpret a improvizátor. Od roku 2006 je profesorem na výše zmíněné univerzitě ve Štýrském Hradci.

Lenka Nota

         Když pozorujeme nezměrnost hvězd a galaxií na noční obloze, jsme ohromeni rozlehlostí vesmíru. Stejný pocit nekonečna zažíváme, když se podíváme skrze mikroskop a nahlížíme do mikrokosmu nanosvěta. I ta nejmenší částice hvězdy představuje vesmír sám o sobě. Ve skladbě die bärtige frau. sterne im gesicht pro varhany a orchestr je publikum obklopeno zvukovými výjevy, jež oscilují mezi dvěma extrémními dynamickými polohami a zvukovými kvalitami. Křehké stavy extrémně tichých zvuků, které se pohybují na pomezí hluků a tónových výšek, se střídají s velmi hlasitými a zaplněnými harmonickými poli.            

Klaus Lang

 

 

zpět

Podporují nás

Tel.: +420 596 203 426
E-mail: info@newmusicostrava.cz
© Copyright 2019 Ostravské centrum nové hudby
Created by web-evolution.cz