Piano Piano Kudu

28.8.2019, 20:30, Staré koupelny, Důl Hlubina

KOUPIT VSTUPENKU
•• STÁHNĚTE SI PROGRAM KONCERTU ••
••• STÁHNĚTE SI TEXTY O AUTORECH A SKLADBÁCH •••


Ostravská banda
Conrad Harris, housle
Frederic Rzewski, klavír
Daan Vandewalle, klavír
Miroslav Beinhauer, klavír
Alvin Curran, jemenský šofar z rohu kudu
Petr Kotík, dirigent


Petr Kotík: Spontano (pro Frederica Rzewského;1964)
Frederic Rzewski: Satires (2015)
Frederic Rzewski: 6 Movements (2019) *světová premiéra
Petr Bakla: No. 4 (2013)
Alvin Curran: Shofar Rags (2019) *světová premiéra

Tento koncert je věnován hudbě Frederica Rzewského, Alvina Currana a Petra Kotíka s přidanou skladbou Petra Bakly. Všechny čtyři skladatele lze považovat za outsidery z hlediska hudebního mainstreamu. Kotík a Rzewski se seznámili počátkem 60. let. Z té doby pochází Kotíkova skladba komponovaná pro Rzewského: Spontano pro sólový klavír a 10 nástrojů. Je pozoruhodné, že právě na tomto koncertě bude Spontano hráno klavíristou a skladatelem Rzewským. On sám zahraje svou klavírní skladbu 6 Movements. K těmto skladatelům / interpretům se připojí newyorský houslista Conrad Harris a klavírista Daan Vadewalle z Gentu v provedení Rzewského Satires pro housle a klavír. Curran, Rzewski a další skladatelé / interpreti převážně z USA stáli u vzniku skupiny Musica Elettronica Viva v polovině 60. let v Římě. Tito mladí umělci se tehdy sešli jako stipendisté římské americké akademie (American Academy in Rome) a mnoho z nich si našlo v Římě svůj druhý domov (Alvin Curran žije v Římě dodnes). Hudební outsider Petr Bakla je logicky k těmto skladatelům přiřazen (pozice outsiderů byla v historii moderní hudby vždy záviděníhodná a týkala se např. Bacha, Mozarta, Janáčka a dalších). Závěr večera je věnován nové skladbě pro jemenský šofar z rohu antilopy kudu a elektroniku. Bude to premiéra skladby Alvina Currana v jeho vlastní interpretaci. 


Změna programu vyhrazena.


 

Petr Kotík – Spontano (for Frederic Rzewski; 1964)

         Petr Kotík(1942, Praha) je nezávislým skladatelem a hudebníkem. Jako flétnista a dirigent interpretuje vlastní kompozice i díla skladatelů, kteří náleží do okruhu umělců, s nimiž spolupracuje. Kotíkovy aktivity byly vždy vedeny úsilím vyrovnat se s uměleckými a hudebními otázkami dneška. Jeho technická vybavenost jako výkonného umělce mu umožňovala realizovat náročné projekty, často považované za nerealistické. Od počátku své dráhy spolupracoval s hudebníky vynikajících kvalit, což je jeden z důvodů, proč projekty, které inicioval, uspěly. Je znám jako zakladatel a iniciátor mnoha ansámblů (v Praze Musica Viva Pragensis a QUaX Ensemble, v New Yorku S.E.M. Ensemble a S.E.M. Orchestra, v Ostravě Ostravská banda a ONO) a řady projektů (např. Festival hudby výjimečných délek v Praze, Ostravské dny, Dny nové opery Ostrava NODO, Beyond Cage Festival v New Yorku). Jako skladatel je Kotík autodidakt, i když kompozici studoval – nejdříve soukromě v Praze u Vladimíra Šrámka a hlavně Jana Rychlíka (1960–1963), následně na Vídeňské hudební akademii u Karla Schiskeho a Hannse Jelinka (1963–1966). Již v začátcích své kariéry byl ovlivněn myšlenkami a koncepty Johna Cage, ke kterým se později přidaly texty Gertrudy Stein, R. Buckminstera Fullera a Ezry Pounda. Jeho skladatelská tvorba zahrnuje symfonická, komorní i operní díla. Kotík je uměleckým ředitelem Ostravského centra nové hudby, žije a pracuje v New Yorku a Ostravě.

         Po dokončení Hudby pro 3in memoriam Jan Rychlíkna jaře 1964 jsem začal komponovat Spontano. Skladbu jsem dopsal v létě, když jsem se vrátil – po studiích ve Vídni – na prázdniny do Prahy. Asketičnost ve smyslu zvukového materiálu byla nejspíš reakcí na Hudbu pro 3, kde jsem se snažil využít maxima nástrojových možností. V té době jsem plánoval velké vystoupení v Praze, kde měl hrát i Frederic Rzewski, který byl tehdy stipendistou DAAD v Berlíně. Spontanomělo být součástí této události a klavírního partu se měl ujmout právě Rzewski. Název díla se vztahuje ke kompozičnímu procesu: poprvé jsem tehdy použil spontánně a intuitivně pozměněného materiálu, který byl výsledkem mé kompoziční metody. Do té doby jsem vždy lpěl na striktní metodě, kterou jsem sledoval od počátečního konceptu až do výsledného tvaru.

Petr Kotík

 

Frederic Rzewski – 6 Movements (2019) & Satires (2015)

         Skladatel a klavírista Frederic Rzewski (1938) patří k nejvlivnějším postavám americké hudební avantgardy. Na umělecké scéně se etabloval v průběhu šedesátých letech a v roce 1966 založil s Alvinem Curranem a Richardem Teitelbaumem slavný soubor Musica Elettronica Viva (MEV), který spojoval improvizaci s komponovanou hudbou a elektronikou. Tyto experimenty přímo vyústily v Rzewského první důležitá díla, např. Les Moutons de Panurge – uvedená kompozice je příkladem tzv. „procesní hudby“, v jejímž rámci se prolíná spontánní improvizace a předem vypracovaný notovým materiál a instrukce. Rzewského „klasicko-improvizační hybridy“ patří k nejuznávanějším skladbám svého druhu – a to především kvůli vroucí energii, která se v těchto dílech ukrývá. Svou tvorbou spoludefinoval tvář nové hudby v poválečné Americe. Dlouhodobě kombinuje chlapeckou energičnost a hravost, jakou můžeme nalézt např. u Aarona Coplanda, s přísně experimentálním rámcem, který je naopak příznačný např. pro Johna Cage. Rzewski se však nerozpakuje psát ani tonální či zábavné skladby, jeho hudba tak stojí v přímém protikladu k časté hermetičnosti avantgardních děl.

Donato Mancini

         Skladba Six Movements (Šest vět) se měla původně jmenovat Písně beze slov, ale poté jsem si uvědomil, že tento název již využil Mendelssohn. V č. 1 samozřejmě slova jsou, ale neprozradím vám jejich původ. Č. 2 je založeno na písni This Little Light of Mine a napsal jsem jej pro klavíristu Carla Patricka Bolleiu. Č. 3 vychází ze slavného židovského nápěvu Nigun Shamil, který vytvořil Rebbe Menachem Schneerson a je zasazen do období, kdy psal Mendelssohn své Písně beze slov. Č. 4 se rovněž vztahuje k židovským tématům, jako např. k písni Yidl Mitn Fidl. Č. 5 je vskutku „píseň beze slov“ a obsahuje pouze nesmyslné zvuky, které mohou připomínat nějaký kavkazský jazyk, jímž mohl mluvit Šamil (Shamil). Tato část byla inspirována mou návštěvou Egyptského muzea v Berlíně, kde jsem viděl slavnou bustu královny Nefertiti od sochaře Thutmose. Č. 6, které jsem napsal pro srbskou klavíristku Natašu Penezić, je zkrátka „divoké“. 

         Satires (Satiry) – Zdá se, že panuje malá, pokud vůbec nějaká, shoda na tom, co je to satira. Nejlepší asi bude začít tím, co satira není. Nespadá do žádné konkrétní literární kategorie nebo stylu. Není to ani poezie, ani próza; ani vysoké umění, ani běžná, prostá promluva; není vážná, ale také není zcela bezvýznamná. Je to trochu komedie, ale nemusí být vysloveně legrační. Je „realistická“ v tom, že odpovídá spontánní logice každodenního života – cokoliv se může stát kdykoliv. Je neokázalá, na rozdíl od „vážného“ umění, avšak zároveň se snaží být duchaplná a vtipná. Když je satira povedená, je jako dobrá konverzace – živelná a předem neplánovaná, nemající jiný účel než být příjemnou a snad i trochu užitečnou událostí. Když vezmete do rukou Horatiovy Satiry, pochopíte, že je možné být zároveň zábavný i vážný… Názvy jednotlivých částí skladby Satiresmluví samy za sebe – pouze č. 4, Southern Breeze (Jižní vánek), nepřímo odkazuje na vynikající píseňStrange Fruit (Zvláštní ovoce) od Abela Meeropola, kterou proslavila Billie Holliday. Č. 1, A Serious Business(Vážná věc), je poplatné svému názvu a předznamenává, že uslyšíme hudbu, kterou není radno brát na lehkou váhu, haha! Č. 2, One Damn Thing After Another (Jedna zatracená věc za druhou), je jakýmsi dodatkem k Hegelově Dějinám filozofie. Název č. 3, Wig Bubble, byl původně výraz, který používal můj starý přítel z Living Theatre, Steve ben Israel, pro označení myšlenek, jež jej napadly pod vlivem halucinogenních látek; pravděpodobně uvedený výraz převzal od Lorda Buckleye, jednoho ze svých idolů [Wig Bubble – doslova přibližně „bublina v paruce“ (?), nepřeložitelný, „hip-sémantický“ výraz Lorda Buckleye pro myšlenku nebo nápad, pozn. překl.]. Č. 5, Life is a Riddle(Život je hádanka), je asi nejvážnější ze všech částí. Je možné, že tato část má určitou spojitost s románem Georgese Pereca La Vie mode d’emploi (Život návod k použití) – jedná se o mistrovské literární dílo, oproti němuž je moje skladba pouze malichernou záležitostí. Nejsem si sám jistý, jestli životu rozumím a co znamená… ale kdybych mu rozuměl, tak by to přeci nebyla hádanka, ne?

Frederic Rzewski

 

Petr Bakla – No. 4 (2013)

         Petr Bakla (1980, Praha) ve svých skladbách často využívá základních, schematizovaných hudebních útvarů, zejména chromatické a celotónové stupnice. Zajímají ho situace a souvislosti, v nichž tento úsporný materiál nabývá zvláštní expresivity a energie. Obvyklým rysem Baklových skladeb je také práce se simultánním průběhem dvou zvukových vrstev, které, ač zpravidla dynamicky výrazně odlišené na způsob „figury a pozadí“, nejsou ve vztahu vzájemné podřízenosti – jsou rovnocenně důležité a společně generují specifické napětí a pocit nejednoznačnosti. Baklovy skladby byly uvedeny v ČR, Arménii, Francii, Itálii, Německu, Nizozemí, Polsku, Rakousku, Španělsku, Švýcarsku, Ukrajině či v USA (Boston, New York, San Diego ad.), často v podání renomovaných interpretů a na jejich objednávku. Zvláštní důležitost má pro něj spolupráce s Ostravským centrem nové hudby.

         No. 4 (2013) byla mou čtvrtou kompozicí pro sólový klavír, odtud název. Připadala mi jako určité završení věcí, které mě v té době zajímaly a které jsem prozkoumával. Dnes, když přesně šest let po jejím dokončení píšu tento komentář, vidím, že to tak spíš nebylo – No. 4odněkud přišla a k dalšímu zase vedla, nic se v ní neuzavírá. Svému tehdejšímu pocitu její zvýšené důležitosti ale rozumím i teď (neprovedené skladby bolí jako nevyřízené účty). Jsem proto Miroslavu Beinhauerovi vděčný, že se pustil do premiérového nastudování.

Petr Bakla

 

Alvin Curran – Shofar Rags (2019)

         Alvin Curran vytváří hudbu s čímkoli, kýmkoli, kdekoli, kdykoli a činí tak od roku 1965 jako spoluzakladatel skupiny Musica Elettronica Viva (MEV), tvůrce projektu Maritime Rites (hudba provozovaná na vodě a okolo ní), radio-artu Crystal Psalms (který byl rozhlasem simultánně vysílán z šesti států), 6hodinového klavírního cyklu Inner Cities, dále také jako instalační umělec, jenž realizoval projekty Floor Plan / Notes from Underground (Ars Electronica 1990), Gardening with John,A Banda Larga(2018, provedeno v ulicích města Bologni), Omnia Fluvium Romam Ducunt (2018–2019, instalace v Caracallových lázních) a v rámci četných spoluprací s předními skladateli, improvizátory, tanečníky a soubory, mezi které patří Cornelius Cardew, Joan La Barbara, George Lewis, Pauline Oliveros, Frederic Rzewski, Daan Vandewalle, Ensemble Modern, Kronos Quartet, Merce Cunningham Dance Company a mnozí další, či s rozličnými žesťovými soubory, volnými improvizátory a rozhlasovými producenty z celého světa.

         Skladba SHOFAR má za sebou dlouhou historii: v roce 1990 byla objednána pro koncertní řadu Musik der Zeit kolínské rozhlasové stanice Westdeutscher Rundfunk.Moje kompozice ji zahajovala a její uvedení vyvolalo opravdu skandál. Někteří přítomní izraelští skladatelé byli totiž pobouřeni tím, že jsem tento posvátný nástroj využil mimo ustálené konvence. Nicméně mým záměrem bylo pouze produkovat na roh zvuky, které by byly následně zpracovány počítačem – tímto způsobem jsem chtěl konceptuálně sjednotit všechen čas a prostor (jak soudobé). Na počítači byla spuštěna raná verze programu MAX a generoval doprovodné struktury (melodie, akordy atd.) k těm několika málo tónům, které je možné vytvářet v rámci ubohého tónového rozsahu nástroje. Nikdy by mě ani nenapadlo, že bych porušoval nějaký rabínský zákon… Tohle je hudba, ne? Žhnoucí existenciální láva, jež ze své podstaty stojí mimo jakékoli předpisy a její provozování je tak nevinnou aktivitou, jako je třeba sázení rýže…

         Tato skladba se vždy úpěnlivě dožadovala definitivní verze; dnes večer budu hrát verzi SHOFAR XXL, která se jí přibližuje – jak však bude zřejmé, toto dílo nikdy nebylo zamýšleno jako samostatná a reprodukovatelná kompozice, spíše jde o celoživotní projekt, který je neustále aktualizován. Elektronická složka využívá programy MAX/LIVE/KONTAKT a jedná se o vynález můj a mého velmi nápaditého technického spolupracovníka Angela Maria Farry, s nímž kooperuji již několik let. 5–8 tónových výšek a dále praskání či hluky, které tento primitivní nástroj vyluzuje, představují základní a omezené zvukové vstupy pro extrémně komplexní systém „patchů“, jež archaické zvuky rohu transformuje do mnohačetných a spletitých zvukových vrstev tvořených stabilními či nestabilními dlouhými tóny, clustery, zdeformovanými a rozdrobenými strukturami nebo také melodickými sekvencemi, které působí improvizovaným dojmem.

Alvin Curran

 

zpět

Podporují nás

Tel.: +420 596 203 426
E-mail: info@newmusicostrava.cz
© Copyright 2019 Ostravské centrum nové hudby
Created by web-evolution.cz