Poslední výzva

31.8.2019, 15:00, Janáčkova konzervatoř v Ostravě

KOUPIT VSTUPENKU
•• STÁHNĚTE SI PROGRAM KONCERTU ••
••• STÁHNĚTE SI TEXTY O AUTORECH A SKLADBÁCH •••


Ostravská banda a sólisté
Lilianna Krych, dirigentka

Kimberley Farris-Manning*: almost touching (2019)
Michael Gancz*: Johnny Brook Sits on the Roof (2019)
David Zuckerman*: FIssao (2019)
Amin Sharifi*: nová kompozice (2019)
Leo Chang*: Respond to Troy: Variation I (2017)
Edgars Rubenis*: A Particular Window (2019)

*rezidenti Institutu Ostravské dny 2019

Odpolední koncert posledního dne festivalu se koná na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, která je od počátků Ostravských dnů (od roku 2001) po dobu třech týdnů konání Institutu a Festivalu sídlem Ostravských dnů a poskytuje jim skvělé zázemí. Poslední výzva představí program komorních kompozic rezidentů Institutu, z nichž polovina zazní ve světové premiéře. Koncert nabídne pohled do mysli studentů (i těch postgraduálních, a také absolventů univerzit), kteří mají kořeny v různých částech světa: Kanadě, USA, Evropě i Asii. Propojení různých vlivů, názorů a konceptů, tento nevyzpytatelný mix tvůrců a interpretů, to je základ Ostravských dnů. Do jaké míry působí trend globalizace i v umění? Co nového se ještě může v hudbě stát? Co zajímá nastupující generaci skladatelů a jak se vypořádává s tím, co tady bylo? Mladí skladatelé mají k dispozici hráče Ostravské bandy, skrze které budou s námi komunikovat. 


Změna programu vyhrazena.


Kim Farris-Manning – almost touching (2019) 

         Kim Farris-Manning ve své tvorbě překlenuje propasti mezi mnoha uměleckýmidisciplínami. Většina jejích tvůrčích aktivit, jež rozvíjí coby skladatelka a interpretka (v roce 2018 získala bakalářský titul v oboru hudba na University of Victoria), vychází z hudby, kterou rozšiřuje o vizuální a prostorové prvky. Manning se zajímá o to, jak se prostřednictvím materiálních změn v čase projevují vztahy mezi objekty – ve svém díle manipuluje se zvuky a materiály ve snaze navodit představu prostoru, nebo přímo vytvořit takový prostor, v němž by bylo možné nazírat křehkost a protichůdnou povahu rovnováhy. Kim Farris-Manning v současné době působí jako nezávislá umělkyně v kanadském Montrealu a zajišťuje administrativní a komunikační služby pro experimentální smyčcové kvarteto Quatuor Bozzini.

almost touching 
(asymptota)

vytvořila Kim Farris-Manning
pro An-Laurence Higgins
animace Sai Win Myint Oo
mluvený text Joël Pourbaix 

Jsme svědky svých porodů? Prožíváme a pamatujeme si je? Jak se rodí identita?

„Ve skutečnosti žiji jen vedle sebe sama; vedle sebe sama myslím, medituji, poznávám, vedle sebe sama přijímám darované, jsem plný života, vedle sebe sama vymýšlím, vedle sebe sama existuji, tak jako sám svět. Jsem na té straně světa vedle svého upovídaného masa.“ (Serres, 199)

Obalen v této neartikulované kůži, co mám dělat pro to, abych slyšel sebe sama?

(dech)

vyzývá ke kladení otázek,
k meditaci,
ke vzpomínání
je obdařen nástroji k proniknutí do –

Druhého porodu / znovuzrození
odkud začneš napodruhé? 

Je začátek vždy zároveň i konec?

(Michel Serres. The Fives Senses: A Philosophy of Mingled Bodies. Přeložili Margaret Sankey a Peter Cowley. New York: Continuum, 2008.)

Kim Farris-Manning

 

Michael Gancz – Johnny Brook Sits on the Roof (2019)

         Michael Gancz je izraelsko-americký skladatel, trombonista, dirigent a carillonista(hráč na zvony), jenž v současnosti studuje hudbu v bakalářském programu na Yaleově univerzitě. Ganczovu hudbu, kterou jeho vyučující popisují jako „nádhernou a zároveň osvícenou“, uvedly mimo jiné soubory Albatross Duo, Davenport Pops Orchestra či Yale Jazz Ensemble. V centru jeho kompozic, jež se vyznačují širokým rozpětím stylů a idiomů, často stojí konflikty identity. Gancz studoval skladbu u Kathryn Alexander, Konrada Kaczmareka, Ryana Lindveita a Lily Ugay, hru na trombon u Dana Vaitkuse a Coreyho Sansoly a v současné době studuje hru na zvony u Ellen Dickinson.  

         Johnny Brook Sits on the Roof (Johnny Brook sedí na střeše) je programová kompozice pro soubor smíšeného nástrojového obsazení, v níž se role J. S. Bacha ujímá Johnny Brook, moderní Američan ze středozápadu, který se navzdory svým dětským snům o psaní hudby nikdy nestal skladatelem. V průběhu díla soubor ztvární řadu surreálných střetů mezi Johnnyho smyslovými vjemy a jeho nevyzpytatelnou psychikou, které jsou zahlceny výbuchy ohňostroje z oslavy odehrávající se opodál. Ústřední témata závislosti a relapsu se zde projevují v nepředvídatelných repeticích a mutacích motivických buněk. Jsem velice vděčný Kathryn Alexander, Konradovi Kaczmarekovi, Aaronovi Israeli Levinovi a Ryanu Lindveitovi za jejich podporu, rady a vedení.

Michael Gancz

 

Johnny Brook sedí na střeše
a sleduje oslavy Dne nezávislosti
s cigaretou mezi zuby
a tikem v oku
Johnny strhává porcelánové ostruhy
ze svých kovbojských bot
a z hloubi hrdla si při tom tiše mručí melodii
což ho bolí jako čert
ale ve svých zlámaných kostech
bláznivé sny
o kterých nikomu nikdy nepoví
a před mnoha lety
a hluboko uvnitř
svých uší pod
zaprášenými vlasy
mu v hlavě zní jako flétna

 

David Louis Zuckerman – Fissão (2019)

         David Louis Zuckerman je skladatel, vizuální umělec, spisovatel a kytarista. Magisterský titul získal na Bard College (New York), kde se věnoval studiu filmu/videa a zvuku. Zuckermanova tvorba zahrnuje filmy, opery, performativní instalace, psaní písní či hudbu k tanci. Je klasicky školeným kytaristou, dále působil jako aranžér a hudebník/herec v uznávaném projektu experimentálního dramatika Richarda Maxwella New York City Players; je rovněž absolventem S.E.M. Emerging Composer’s Workshop, Skowhegan Residency, Labyrinth Theater Ensemble atd. V současné době střídavě pobývá mezi New Yorkem a Lisabonem (Portugalsko).

         Fissão, portugalský výraz, který bychom mohli přeložit jako Štěpení. Hudba a volba nástrojů vychází z mých letošních zážitků z pobytu v Portugalsku. Skladba rozpracovává témata jako energie, separace a stávání se. Byl jsem též ovlivněn „tekutým modernismem“ architektury a pouliční dlažby v Lisabonu. Metafora oceánu vedla ke zdůraznění horizontální osy Y, mimo čas a jeho plynutí – jde o protikladný postup, než jaký je uplatněn v seriální hudbě, kde se zvuky vynořují z autonomního časoprostoru tvořeným počátky znění jednotlivých tónových výšek. První tón, který se ve skladbě objeví, ovlivňuje všechny ostatní – jedná se tedy o hudební „řetězovou reakci“. Nic není ponecháno náhodě. Můj kolega Tomás Cunha Ferreira, umělec a básník, mi poskytl text pro zpěv. „Caminh ando ando. Segu indo indo.“ (Kráčí m krok krok. Jd u dál dál.)

David Louis Zuckerman

 

Amin Sharifi – Aposynthesy (2019)

         Amin Sharifi (Mohammad Amin Sharifi) je soudobý íránský skladatel. Studoval kompozici na Univerzitě umění v Teheránu a na Indiana University Jacobs School of Music pod vedením Davida Dzubaye, Dona Freunda, Nader Mashayekhi a Sven-Davida Sandströma. Absolvoval také soukromé lekce se skladateli jako jsou Peter Ablinger, Chaya Czernowin, Klaus Lang, Alex Mincek, Krzysztof Penderecki a další. Sharifiho tvorba byla charakterizována kritikou na Juilliard School of Music jako „kreativní, individualistická, umělecká“ a deník Memphis Daily News ji popsal jako „výtvor nezkrotné představivosti“. Jeho kompozice zazněly v podání DissonArt, Hypercube, JACK Quartet, Mivos Quartet, Luna Nova atd. V létě 2017 získal za svůj trojkoncert TrombionOphone or Riders in the Field of Hope pro první cenu na Mezinárodní skladatelské soutěži Concorso „2 Agosto“. Amin Sharifi je v současné době studentem doktorského studijního programu v oboru skladba na Duke University ve Spojených státech.

         Skladba Aposynthesy (dekompozice, rozklad) je založena na spektrální analýze nahrávky skladby Booy-e-Baran(Vůně deště) íránského skladatele Parvize Meshkatiana (1955-2009), zkomponované v perském modu Nava a ve formě Saz-o-Avaz (vokální a instrumentální dialog) na Rumiho báseň O Yusef. Skladba byla nahrána Teheránským symfonickým orchestrem v roce 1985 a je pro mě osobně jednou z nejvíce inspirativních kompozic tradiční perské hudby. Skladba Aposynthesy je poctou této skladbě a zároveň je věnována památce Parvize Meshkatiana.

Amin Sharifi

Leo Chang – Respond to Troy: Variation I (2017)

         Leo Chang je skladatel a hudebník, který v současné době žije v New Yorku. Narodil se v Soulu a následně žil jako přistěhovalec v Singapuru, Tchaj-peji a nakonec v Šanghaji, kde prožil svá formativní léta. Napětí, které se odehrává mezi snahou o přizpůsobení se, hledáním vlastní identity a pocitem vykořeněnosti, se promítá do autorových tvůrčích a výzkumných aktivit. Chang studoval na Newyorské univerzitě a Washingtonské univerzitě v St. Louis, nyní je doktorandem v oboru elektronických umění na Rensselaer Polytechnic Institute. 

         Skladba Respond to Troy: afro-karibská, afro-americká a chasidská (židovská) komunita tvoří většinu populace čtvrti Crown Heights v Brooklynu. Obchody, školy a restaurace východně od Troy Avenue jsou využívány černošskými komunitami. Podniky a instituce, které se nacházejí západně od Troy (Albany, Kingston, až k Nostrand Avenue), jsou pak nepochybně provozovány pro židovskou komunitu. Troy Avenue tedy představuje místo, kde se tato nesourodá společenství potkávají. Když jsem žil v Crown Heights, šel jsem po Troy Avenue a byl jsem svědkem toho, jak jeden muž naštvaně křičí na druhého – chtěl po něm, aby se vrátil zpět do svého sousedství. V roce 1991 zemřely dvě černošské děti při autonehodě, jejímž účastníkem byla i kolona aut s lubavičským rebem. Rychle se rozšířila fáma, že záchranáři, kteří spadali pod Hatzolah (dobrovolnická záchranná služba spravovaná židovskou komunitou), přispěchali na pomoc řidičům v autech, místo toho, aby ošetřili umírající děti. Tato událost odstartovala třídenní nepokoje, během nichž byl zavražděn jeden ortodoxní žid. Židovská komunita uvedený čin chápala jako projev antisemitismu. Média situaci vylíčila jako „rasové napětí“.

Leo Chang

 

Edgars Rubenis – A Particular Window (2019)

         Edgars Rubenis (1983) je lotyšský skladatel, který v současnosti žije a pracuje v Nizozemsku, kde nedávno úspěšně dokončil magisterská studia na Sonologickém institutu Královské konzervatoře v Haagu (studoval u Gabriela Paiuka a Petera Adriaansze). Svou kariéru započal jako experimentální kytarista a nyní píše pro různé akustické a elektronické nástroje, veden zájmem o vztahy, které vyvstávají mezi strukturálními součástmi hudebních aktů – komponovaných zvuků, poslechu, okolního prostředí a časového průběhu. Ve svých dílech využívá technické prostředky jako systémy/procesy, překlad, katalogy, ale i re-kompozici improvizace.

         Skladba A Particular Window je vystavěná podél tří linií – stoupající, mizející a klesající – a zkoumá, do jaké míry je vnímatelná určitá „celistvost díla“, která je daná jasně stanovenou strukturou.

Edgars Rubenis

 

 

zpět

Podporují nás

Tel.: +420 596 203 426
E-mail: info@newmusicostrava.cz
© Copyright 2019 Ostravské centrum nové hudby
Created by web-evolution.cz