Ostravská banda II

30.8.2019, 19:00, Trojhalí Karolina

KOUPIT VSTUPENKU
•• STÁHNĚTE SI PROGRAM KONCERTU ••
••• STÁHNĚTE SI TEXTY O AUTORECH A SKLADBÁCH •••

Ostravská banda
Hana Kotková, housle
Daan Vandewalle, klavír
Petr Kotík, Bruno Ferrandis, Peter Rundel, dirigenti

Miroslav Srnka: Eighteen Agents (2012)
James Falzone*: Punctuated Equilibrium (2018)
Petr Kotík: Wednesday at RW on Spring Street (2019) WP
Matt Simon*: Found Objects (2015)
Frederic Rzewski: A Dog's Life (2014)

WP = světová premiéra
*  = rezidenti Institutu Ostravské dny 2019

Stejně jako první samostatné vystoupení Ostravské bandy 26. 8. spojuje i tento program skladby mladých rezidentů Ostravských dnů s hudbou známých skladatelů (Frederic Rzewski, Miroslav Srnka, Petr Kotík). Kotík a Rzewski jsou skladatelé, jejichž počátky spadají do raných 60. let a od té doby spolu udržují úzký profesionální i osobní vztah. Klavírní koncert A Dog‘s Life z roku 2014 nese název dle krátké povídky Franze Kafky Výzkumy jednoho psa. Nová skladba Petra Kotíka pro housle a ansámbl byla napsána přímo pro Hanu Kotkovou. Poprvé hrála Ostravská banda skladby Miroslava Srnky v roce 2007. Máme radost z rostoucí přítomnosti hudby tohoto autora na české hudební scéně. Postavení Srnkovy hudby v Praze by se dalo přirovnat k postavení Leoše Janáčka před sto lety. Bez zahraničního úspěchu by totiž byl jeho domácí osud podstatně jiný. Uvedeme v české premiéře jeho kus pro virtuózní smyčceEighteen Agents z roku 2012.


Změna programu vyhrazena.


 

Miroslav Srnka – Eighteen Agents (2012)

         Miroslav Srnka se narodil v roce 1975 v Praze. Studoval hudební vědu na Univerzitě Karlově pod vedením Jarmily Gabrielové a dále skladbu na Akademii múzických umění v Praze u Milana Slavického. Účastnil se výměnných programů a kompozičních kurzů pod vedením Ivana Fedeleho, Philippem Manouryho a dalších. V roce 2009 obdržel prestižní Skladatelskou cenu Ernsta von Siemense a Cenu Nadace Wilfrieda Steinbrennera. V roce 2005 uvedla Berlínská státní opera Srnkovu krátkou operu Wall(Zeď) podle Jonathana Safrana Foera a v roce 2016 se uskutečnila v Bavorské státní opeře v Mnichově premiéra jeho „dvojopery“ South Pole(Jižní pól), v níž pod vedení Kirilla Petrenka účinkoval např. Rolando Villazón či Thomas Hampson. Výčet těles a festivalů, které si přímo objednaly nebo premiérově uvedly jeho skladby, zahrnuje přední soubory jako BBC Philharmonic, Ensemble Modern, Pražskou komorní filharmonii (PKF); či festivaly Contempuls, Milano Musica, Pražské jaro a další. Srnka vedl mistrovské kurzy pro studenty skladby na Univerzitě aplikovaných věd a umění v Lucernu a na Moskevské konzervatoři. Minulé Ostravské dny uvedly v Trojhalí Karolina Srnkovu operu Make No Noise.

Miroslav Srnka 

         Skladba Eighteen Agents je napsána pro 19 hráčů na smyčcové nástroje. V názvu skladby je slovo agent, ale ve skutečnosti se nejedná o agenty. V teoriích, které popisují pohyb hejn ptáků nebo ryb, je agentem míněn jednotlivý člen takového hejna.

         Skladba je z roku 2012 a je zastávkou na jedné z cest, kterou jsem tehdy sledoval. Na té jsem se snažil o vytváření nové polyfonie. Zamýšlel jsem se nad tím, jak mohu jednotlivé hlasy vést zvukovým prostorem a jak získat nový vztah mezi nimi navzájem. Inspiroval jsem se náhodou: na stipendijním pobytu v Anglii jsem nad bažinami viděl lítat ohromná hejna ptáků a tento jev mě zaměstnal na několik let. Věnoval jsem se tomu, jak ptáci v hejnech lítají, jak to dělají, že jsou schopni vytvářet tak nádherné obrazce, a přitom každý z nich letí vlastní cestou, ale zároveň všichni letí dohromady, a přitom ne stejně. A to mě připomnělo, jak pracujeme s hlasy v hudbě: musí mít něco společného dohromady, ale zároveň každý z nich musí být samostatný. A teprve pak celek vytváří to nádherné formování dohromady.

         Svým obsazením je skladba určena pro smyčcový orchestr nebo smyčcové sekce orchestru, ale ne v běžném slova smyslu hierarchie orchestru. Protože každý hlas jde svou vlastní cestou, tak se nejedná o běžné orchestrální uvažování. Každý je svým vlastním hlasem. Jedná se vlastně o multiplikovaný smyčcový kvartet. Vyžaduje to velkou přípravu, protože hudba se začne dělat až v momentě, když každý z hráčů zná perfektně svůj hlas. Znamená to tedy, že všichni musí mít téměř identické schopnosti. Z charakteru pořád se formujících hejn toho zvuku někdy party pro hudebníky rychle prolétávají prostorem, to tedy znamená, že hráči mají místy předepsáno hodně rychlých not, což provedení opravdu neulehčuje. Role dirigenta je velmi důležitá: musí dojít k paradoxní situaci, kdy máme pocit, že každý z těch hlasů si jakoby lítá sám o sobě, a zároveň je všechno precizně koordinováno. Při provedení se tak můžeme stále vracet k obrazu hejna: jednou jste uprostřed, jednou na jeho okraji, pak zas někdy na špici a můžete vést tak celý jeho pohyb.

Úryvek z rozhovoru, který s Miroslavem Srnkou 
pro Český rozhlas Vltava vedla Renáta Spisarová

 

James Falzone – Punctuated Equilibrium (2018) 

         James Peter Falzone je skladatel a hudebník, jehož tvorba je ovlivněna konceptuálním obratem, který nastal v systémově orientované hudbě. Na letošním ročníku festivalu Ostravské dny zazní Falzoneho hudba již potřetí. V letech 2016 a 2018 uvedl S.E.M. Ensemble jeho díla v premiérách v rámci své přehlídky děl nastupujících skladatelů Emerging Composers. V roce 2016 absolvoval angažmá jako rezidenční umělec RISD Museum v Providence ve státě Rhode Island. Falzone je zakládajícím členem hudebního uskupení The Providence Research Ensemble a Ordinary Affects, kolektivu nové hudby, který se specializuje na interpretaci děl autorů skupiny Wandelweiser a jemuž byla v minulosti svěřena provedení nových kompozic skladatelů jako jsou Jürg Frey, Eva-Maria Houben a Christian Wolff.

         Tónový obsah díla Punctuated Equilibrium (Přerušované rovnováhy) je odvozen ze sekvence náhodných čísel, která odpovídají normálnímu neboli Gaussovu rozdělení. Tato řada se postupně rozvíjí v rámci procesu, který nazývám „rotační kánon“. Jednotlivé hudební útvary řady jsou hrány popořadě, ale při každém zopakování řádku je první útvar vynechán a řada je rozšířena o následující útvar. Nahodilost je tudíž podrobena řízené systematizaci. Průběh skladby je ale všemožně narušován, čímž se odkazuji na teorii přerušovaných rovnováh z evoluční biologie. Tato narušení zkreslují přímočarou formální strukturu a způsobují, že se střídavě proměňuje a následně zdánlivě navrací do neměnného stavu.

James Falzone

 

Matt Simon – Found Objects (2015)

         Matt Simon je skladatel, který se ve své tvorbě zaměřuje na prozkoumávání kompozičních nápadů, zvukových struktur a principu sporadičnosti. Bakalářský titul získal na Newyorské univerzitě, kde studoval u Bruce Arnolda, a svá magisterská studia absolvoval na Manhattan School of Music, kde jej vedl Reiko Füting. Rovněž studoval u Nathana Davise. Jeho skladby byly provedeny různými soubory, jako např. ECCE Ensemble, Ensemble Signal, Longleash, Quartet121 či S.E.M. Ensemble.

         Skladba Found Objects (Nalezené objekty) zachází se zvuky, melodiemi a kompozičními nápady jako s objekty, které jsou určeny „k posouzení“. Materiál zůstává po celou dobu znění díla neměnný, ale v různých částech skladby je prozkoumáván z rozličných úhlů. Využité objekty zahrnují všemožné věci, na které jsem během své hudební dráhy narazil; můj tvůrčí vklad se ve skladbě omezuje na kombinaci, proměny perspektivy a prezentování vybraného materiálu. 

Matt Simon

 

Petr Kotík – Wednesdays at RW on Spring Street (2019)

         Petr Kotík (1942, Praha) je nezávislým skladatelem a hudebníkem. Jako flétnista a dirigent interpretuje vlastní kompozice i díla skladatelů, kteří náleží do okruhu umělců, s nimiž spolupracuje. Kotíkovy aktivity byly vždy vedeny úsilím vyrovnat se s uměleckými a hudebními otázkami dneška. Jeho technická vybavenost jako výkonného umělce mu umožňovala realizovat náročné projekty, často považované za nerealistické. Od počátku své dráhy spolupracoval s hudebníky vynikajících kvalit, což je jeden z důvodů, proč projekty, které inicioval, uspěly. Je znám jako zakladatel a iniciátor mnoha ansámblů (v Praze Musica Viva Pragensis a QUaX Ensemble, v New Yorku S.E.M. Ensemble a S.E.M. Orchestra, v Ostravě Ostravská banda a ONO) a řady projektů (např. Festival hudby výjimečných délek v Praze, Ostravské dny, Dny nové opery Ostrava NODO, Beyond Cage Festival v New Yorku). Jako skladatel je Kotík autodidakt, i když kompozici studoval – nejdříve soukromě v Praze u Vladimíra Šrámka a hlavně Jana Rychlíka (1960–1963), následně na Vídeňské hudební akademii u Karla Schiskeho a Hannse Jelinka (1963–1966). Již v začátcích své kariéry byl ovlivněn myšlenkami a koncepty Johna Cage, ke kterým se později přidaly texty Gertrudy Stein, R. Buckminstera Fullera a Ezry Pounda. Jeho skladatelská tvorba zahrnuje symfonická, komorní i operní díla. Kotík je uměleckým ředitelem Ostravského centra nové hudby, žije a pracuje v New Yorku a Ostravě.          

 

         Existuje řada možných inspirací, jež vedou k vytvoření nové skladby. V mém případě touto inspirací byla hudba - velice často jsem inspirován hudbou, kterou slyším. Po koncertě, který jsme v prosinci minulého roku pořádali v newyorské Paula Cooper Gallery, jsem se rozhodl napsat větší kus pro sólové housle, v rozsahu Bachových houslových suit. V lednu jsem na skladbě začal pracovat a již v březnu jsem měl značnou část materiálu. Následně došlo ke zrušení provedení houslového koncertu od jednoho ze skladatelů, který se měl zúčastnit Ostravských dnů (na kterých měl tento koncert zaznít). Nastalo pro nás dilema, protože sólistka Hana Kotková již s účastí a vystoupením počítala. Napadlo mě tedy, že změním plány a místo sólové skladby pro housle jsem přijal tuto výzvu a napsal jsem kompozici pro housle a komorní orchestr. Skladba byla dokončena začátkem srpna.

Petr Kotík 

 

Frederic Rzewski – A Dog’s Life (2014)

         Skladatel a klavírista Frederic Rzewski (1938) patří k nejvlivnějším postavám americké hudební avantgardy. Na umělecké scéně se etabloval v průběhu šedesátých letech a v roce 1966 založil s Alvinem Curranem a Richardem Teitelbaumem slavný soubor Musica Elettronica Viva (MEV), který spojoval improvizaci s komponovanou hudbou a elektronikou. Tyto experimenty přímo vyústily v Rzewského první důležitá díla, např. Les Moutons de Panurge – uvedená kompozice je příkladem tzv. „procesní hudby“, v jejímž rámci se prolíná spontánní improvizace a předem vypracovaný notovým materiál a instrukce. Rzewského „klasicko-improvizační hybridy“ patří k nejuznávanějším skladbám svého druhu – a to především kvůli vroucí energii, která se v těchto dílech ukrývá. Svou tvorbou spoludefinoval tvář nové hudby v poválečné Americe. Dlouhodobě kombinuje chlapeckou energičnost a hravost, jakou můžeme nalézt např. u Aarona Coplanda, s přísně experimentálním rámcem, který je naopak příznačný např. pro Johna Cage. Rzewski se však nerozpakuje psát ani tonální či zábavné skladby, jeho hudba tak stojí v přímém protikladu k časté hermetičnosti avantgardních děl.

Donato Mancini 

         „Měl jsem představu o tom, jak by skladba A Dog’s Life (Psí život) měla znít, ale ve skutečnosti nevím, jak doopravdy zní. Co se mě týče, považuji tuto kompozici stále za ,work in progress'– Daan [Vandewalle] zná tohle dílo vlastně lépe než já, protože jej nacvičuje. […] Moje myšlenka byla, že skladbu píšu jako pes, kterého vezmete na procházku do lesa – pes byl celý den zavřený doma a teď je opravdu šťastný, že se může proběhnout na čerstvém vzduchu. Najednou je celý vzrušený z tohodle pachu, z tamtoho… běhá od jednoho stromu ke druhému, rychle střídá činnosti… a možná mezi těmi věcmi není vůbec žádná spojitost. Tohle vlastně není představa, která by se vztahovala pouze k této skladbě, protože pobobným způsobem se snažím tvořit posledních pětadvacet let. 

Úryvky z konverzace Frederica Rzewského a Daana Vandewalleho 
o kompozici A Dog’s Life – ASKO/Schönberg, únor 2015.

 

zpět

Podporují nás

Tel.: +420 596 203 426
E-mail: info@newmusicostrava.cz
© Copyright 2019 Ostravské centrum nové hudby
Created by web-evolution.cz