The Coming

22.8.2019, 20:00, Staré koupelny, Důl Hlubina

KOUPIT VSTUPENKU
•• STÁHNĚTE SI PROGRAM KONCERTU ••
••• STÁHNĚTE SI TEXTY O AUTORECH A SKLADBÁCH •••

Členové Ostravské bandy
Ensemble OD2019
Lilianna Krych, Petr Kotík, dirigenti

Peter Ablinger: Black Series (2010-12)
Michal Wróblewski*: Malawi (2018)
Viacheslav Kyrylov*: softly say goodbye (2018)
Sean Kiley*: Ancient Cascades (2019)
M.O. Abbott*: Ascension Tube (2017)
Noemi Savková*: Domů (2019)
Steffi Weismann: Generation S (2018)


*rezidenti Institutu Ostravské dny 2019

První událost festivalu, koncert The Past, je výstižně umístěna do nedávno zrekonstruovaného areálu Dolu Hlubina v Dolní oblasti Vítkovice. Program, který začíná v 18 hodin, hledí do historie a nabízí stěžejní díla z roku 1964. Skladatelé Terry Riley a Robert Ashley jsou umělci, kteří zásadně ovlivnili dvě generace hudebníků a podíleli se na vzniku nového hudebního projevu a poslechu. Program, který v rámci Ostravských dnů představuje pohled do historie, by byl pro drtivou většinu festivalů odvážným krokem do budoucna. Budoucnost je zde naznačena druhým koncertem, který začíná ve 20:00. Na programu jsou skladby rezidentů – mladých skladatelů/účastníků Institutu Ostravských dnů – a díla dvou známých berlínských autorů: Steffi Weismann a Petera Ablingera.


Změna programu vyhrazena.


 

Peter Ablinger – Black Series (2010–2012)

         „Zvuky nejsou zvuky! Jsou zde, aby zabavily intelekt a konejšily smysly. Slyšení není nikdy slyšení; slyšení je to, co mne vytváří.“ Skladatel Peter Ablinger (1959, Schwanenstadt v Rakousku) je – řečeno slovy kritika Christiana Scheiba – „mystikem osvícení, jehož volání a litanie směřují k poznání“. Zároveň je tento skladatel (původně školený výtvarník, který studoval kompozici u Gösty Neuwirtha a Romana Haubenstocka-Ramatiho, od roku 1982 žijící v Berlíně) rovněž skeptikem, jenž si je vědom toho, že kulturní pravidla a (destruktivní) zvyky jsou vynucované tradicí: „Tak hrajme dál a říkejme: zvuky jsou určeny k tomu, aby byly ‚slyšeny‘ (ale nejsou doopravdy slyšeny – to je něco jiného). Toto ‚slyšení‘ by mělo přestat. K tomu nemám co dodat.“

Christian Baier 

         Black Series – Počátky této skladby souvisejí se skicou z roku 2010 nazvanou Suprematismus pro rockovou kapeluSuprematismus je termín, jenž používal Kazimir Malevič pro svůj abstraktní malířský projev. Každá z celkem deseti kompozic, které spadají do Black Series, trvá od jedné do čtyř minut; celý cyklus byl napsán pro klarinetistu Garetha Davise a nizozemskou noise rockovou kapelu Julie Mittens. Jednotlivé skladby jsou pojmenovány podle významných abstraktních malířů – ALBERSMALEWITCH (3 skladby), MONDRIAN (5 skladeb) a REINHARDT. Partitura se skládá z grafické a zvukové části. Zvuková část byla vytvořena z úryvků nahrávek kapely Julie Mittens; grafická část pak zachycuje snímky obrazovky zvukových montáží těchto nahrávek. Doufal jsem, že tímto způsobem budu moci své koncepty sdílet s rockovými hudebníky, kteří se neřídí notovým zápisem. Je rovněž zajímavé – a zcela nezáměrné –, že jedna ze zachycených zvukových montáží připomíná obrazy pozdního Mondriana.

Peter Ablinger

Michal Wróblewski – Malawi (2018)

         Michal Wróblewski (1988) je český skladatel a saxofonista žijící v Praze. Absolvoval obory improvizovaná hudba a jazzová interpretace na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (JAMU) a Norwegian Academy of Music v Oslu. V současné době je studentem doktorského studijního programu v oboru Kompozice a teorie kompozice na JAMU u Jaroslava Šťastného. Je vedoucím několika souborů v Čechách a v Norsku a jako improvizátor spolupracuje s hudebníky z celého světa. Ve své tvorbě často používá elementy totální improvizace a interpretační volnosti.

         Skladba Malawi je inspirovaná návštěvou několika zemí v Jižní Africe v rámci koncertního turné před třemi lety. Tato kompozice je studií rytmických struktur a odlišného vnímání rytmu v rámci tradice africké hudby. Jde především o dlouhé cykly, které umožňují vnitřní rytmickou komplexitu aniž by byl narušen pocit plynulosti.

Michal Wróblewski

Viacheslav Kyrylov – softly say goodbye (2018)

         Viacheslav Kyrylov se narodil v roce 1997 v Doněcku. V roce 2016 ukončil svá studia v oboru flétna na Konzervatoři B. Ljatošinského v Charkově. V téže době studoval současně skladbu u Alexandera Gugela. Nedávno absolvoval bakalářský studijní program v oboru skladba na Krakovské hudební akademii pod vedením Magdaleny Długosz a nyní pokračuje v magisterském studiu téhož oboru. Zúčastnil se workshopů skladatelů jako jsou Gabriela Ortiz a Stefan Prins. Ve své tvorbě se věnuje hledání nových kontextů v hudebních materiálech, které pocházejí z různých hudebních žánrů a období (jazz, renesanční hudba, romantismus či modernismus). Rovněž se zajímá o filozofii 20. století.

         softly say goodbye – Tato skladba byla zkomponována v roce 2018 pro vynikající polskou klavíristku Aleksandru Płaczek. Vychází ze dvou inspiračních zdrojů: prvním je kapitola Dialektika osamělosti z Adornovy knihy Filozofie nové hudby – v této části se Adorno pouští do důkladného rozboru monodramatu OčekáváníArnolda Schönberga. Druhým inspiračním zdrojem je nahrávka písně The Thrill is Gone, kterou napsali Lew Brown a Ray Henderson, v interpretaci Cheta Bakera. Z mého pohledu se vyprávěčský styl Schönbergova expresionistického jazyka v některých místech propojuje s jistými Bakerovými vokálními interpretačními postupy, zejména v písních jako jsou My Funny ValentineI Fall in Love Too Easily atd. Skladba softly say goodbye se skládá ze tří částí. V první části kompozice jsem k navození dojmu očekávání použil hudbu Johna Cage. V prostřední částí díla interpret zpívá úryvek z písněThe Thrill is Gone a zároveň hraje sled jazzových akordů, které jsou harmonicky nezávislé na vokálním materiálu – dochází tak ke groteskní disonanci mezi těmito dvěma hudebními vrstvami. A nakonec se v závěrečné části skladby ozývají silné „údery“ diatonických clusterů, které nakrátko evokují iluzi uvolnění, avšak po dvou chromatizovaných „úderech“ začne interpret znovu zpívat úryvek z písně The Thrill is Gone, což lze chápat jako tezi o nezvratitelnosti samoty. 

Viacheslav Kyrylov

Sean Kiley – ancient cascades (2019)

Místo narození
Hempstead, NY

Vzdělání
DePaul University, Chicago – hudební kompozice (bakalář), zvukové inženýrství (bakalář)
University of Victoria – hudební kompozice (magistr)

Axiom
„Donutil jsem se si odporovat, abych se vyhnul tomu, že se přizpůsobím svému vlastnímu vkusu.“ 

         ancient cascades – K realizaci díla je možné využít jakékoliv hudební nástroje, které jsou schopny glissanda piana. Interpreti mají k dispozici sadu instrukcí a jednu stránku notového zápisu (která je pro všechny stejná); zvolí si, kde začnou a mají možnost se skladbou pohybovat různými volitelnými cestami. Jaké prchavé souzvuky vzniknou tentokrát?

Sean Kiley

M.O. Abbott – Ascension Tube (2017)

         M.O. Abbott se ve své tvůrčí činnosti zaměřuje na algoritmickou kompozici opírající se o využití počítače a přirozené ladění (just intonation). Jeho hudba využívá stochastických systémů a nových generativních postupů, s důrazem na spekulativní estetiku. Abbott studoval na Eastman School of Music a na University of Illinois v Urbana-Champaign, kde v současné době působí jako doktorand; tématem jeho dizertační práce je Extended Helmholtz-Ellis JI Pitch Notation a hudba Marca Sabata. Mezi autorovy nejvýznamnější učitele skladby patří Sever Tipei, Scott A. Wyatt, Brian Belet a David Liptak. 

         Název skladby Ascension Tube má svůj původ v televizním seriálu Galactica 1980. Tento spin-off původní Battlestar Galacticy se na obrazovkách poprvé objevil na počátku 80. let a bylo z něj odvysíláno pouze 10 epizod – poté byl pořad kvůli špatnému přijetí zrušen. Odehrával se 5 let po závěru původního seriálu a jeho děj byl zasazen do současnosti (tj. do roku 1980), kdy Galactica přilétá na planetu Zemi. Na rozdíl od originálu, v jehož rámci se děj odehrával ve vesmíru, se v Galactice 1980 převážná část příběhu odvíjí přímo na Zemi. Pro členy posádky Galacticy je prostředí současné lidské civilizace matoucí a často používají svá vlastní pojmenování pro různé předměty a jevy, s nimiž se setkávají. V epizodě č. 8 (Noc, kdy přistáli Cyloni, část II) používá poručík Dillon termín „ascension tube“ (tento výraz bychom mohli volně přeložit asi jako „roura pro stoupání“) pro běžný výtah v newyorském mrakodrapu.

M.O. Abbott

Noemi Savková – Domů (2019)

         Noemi Savková je mladá skladatelka z České Republiky. V současné době studuje kompozici na Janáčkově Akademii v Brně ve třídě Ivo Medka. Účastnila se skladatelských kurzů v Hradci nad Moravicí pro nejmladší skladatele a kurzů v Trstěnicích se zaměřením na bicí nástroje. Skladby Noemi Savkové byly provedeny na JAMU. Jako povinná píseň v soutěži pěveckých sborů Gymnasia Cantant byla vybrána její skladba Vlasy Země. Zaměřuje se na skladby pro akustické nástroje, práci s hlasem a experimentální hudbu. 

         Domů – „Quo vadis?“ A co slyšíš? Tato programní skladba popisuje cestu. Cestu, ve které je obsažen okolní svět, rychlost pohybu a zvuky, které můžeš slyšet, když se vydáš na procházku.

Noemi Savková

Steffi Weismann – Generation S (2018)

         Steffi Weismann je skladatelka-performerka a zvuková umělkyně žijící v Berlíně. Po svých studiích na Univerzitě umění v Berlíně se stala členkou vokální performativní skupiny Maulwerker a již řadu let provádí experimentální hudbu po celém světě. Kromě mnoha sólových vystoupení v minulosti realizovala množství interaktivních instalací a audiovizuálních skladeb využívajících hlas, různé objekty či video. Weismann obdržela několik stipendií a cen – nedávno jí bylo uděleno pracovní stipendium (v oblasti „soudobá hudba“) od Berlínského senátu. Její díla byla uvedena na festivalech HAU/Heroines of Sound Festival (Berlín), Performance Arcade (Wellington, Nový Zéland), Museum Serralves (Porto), Museumsquartier (Vídeň) a na ZKM/Center for Art and Media (Karlsruhe). Je rovněž členkou uskupení Errant Sound, které působí v Berlíně a zajišťuje prostor pro realizaci sound artových projektů.

         Generation S (audiovizuální skladba využívající hlas, objekty, rozhovory, terénní nahrávky, živé záběry z mikroskopické kamery a videoprojekci) – Jak si v dnešní době desetiletá dívka představuje budoucí život na zemi a jaký obraz přírody nám předali vědci, kteří fotografovali růstové cykly hrášku před necelými sto lety? Skladba reflektuje vztah mezi přírodou a technologií v časovém horizontu několika generací. Akustické prostory a speciálně zesílené zvuky nás obklopují v abstraktním mikrokosmu a přesto jsou stále blízké naší tělesné existenci a našemu vnímání. Weismann spojuje hudební, vizuální a lingvistické prvky do intermediální montáže. Časové rozvržení a vývoj skladby se vyznačuje nepředvídatelnými obraty a náhlými změnami. Součástí performance jsou zvuky amplifikovaných mozkových vln či elektrostaticky nabité vlasy a dále objekty snímané mikrofony či nazírané pod mikroskopem. Prostřednictvím svého hlasu performer rozechvívá hrtan a vydává sípavé, syčivé či jiné zvuky, které utváří synergii mezi strojem, tvorem a rostlinou a spojují se s terénními nahrávkami a živě produkovanými zvuky různých materiálů.

Steffi Weismann

 

zpět

Podporují nás

Tel.: +420 596 203 426
E-mail: info@newmusicostrava.cz
© Copyright 2019 Ostravské centrum nové hudby
Created by web-evolution.cz