Pert Kotík (umělecký ředitel) k Ostravským
dnům dodává:
"Často jsem tázán na rozdíl mezi Ostravskými dny a jinými
letními programy soudobé hudby. Mezi řadou aspektů, které Ostravské dny
odlišují od jiných programů, bych se zmínil o čtyřech nejdůležitějších:
nezávislost na tradičním hudebním životě, délka programu, který běží po tři
týdny, zaměření na práci s orchestrem a propojení institutu s týdenním festivalem,
který je dnes ve středu zájmu české hudební veřejnosti.
Nezávislost Ostravských dnů nám dává volnou ruku ve výběru repertoáru a umožňuje nám nebrat ohled na konvenční dramaturgii koncertního života. Vedle toho se musíme podrobovat pravidlům práce s hudebníky, zvláště co se týče našeho rezidenčního orchestru – 95členné Janáčkovy filharmonie Ostrava, kde je celý chod vázán kolektivní smlouvou. Tedy přes všechno experimentování jsme nuceni postupovat v rámci obvyklých norem. Úspěšné vyrovnání se s takovými podmínkami vyžaduje realistickou strategii a disciplínu, a to hlavně při uvedení nových skladeb. To vše je diktováno ekonomií hudebního provozu: omezený čas na zkoušky a vysoké profesionální požadavky na hráče. Naši rezidenti-studenti jsou hozeni do reálné situace, která je bude doprovázet v jejich profesionálním životě. Mají tak vlastní zkušenost poznat realisticky celý proces produkce nových kompozic, od nejistot prvních zkoušek, po přesvědčivé provedení.
Od prvního ročníku Ostravských dnů jsme se rozhodli pro omezený počet rezidentů, i když to v některých případech znamená zamítnutí kvalifikovaných přihlášek. Snažíme se totiž, po tři týdny v malém prostoru centra Ostravy, vytvořit úzce spjatou skupinu, která pracuje a žije pohromadě v jakési komunitě. Měl jsem kdysi rozhovor o konceptu nové hudební školy s Johnem Cagem (nic z toho nakonec nevzešlo). A Cage mi řekl: „Určitě se postarej o to, abyste měli dobré společné stravování.“ A pak pokračoval: „Na Black Mountain College jsme přednášeli a snad se žáci i něco naučili, avšak největším přínosem pro ně byly společné obědy a večeře, kdy jsme seděli a volně diskutovali o všem možném.“ Společná jídla na Ostravských dnech slouží tomuto účelu.
Dívat se na Ostravské dny jakožto na letní
školu by byl omyl. Naším cílem není vyučovat, ale vytvářet prostředí, ve kterém
se lze něčemu naučit. Vyučovat a učit se něčemu jsou dvě věci, které nemusejí
spolu souviset; vyučovat znamená vést někoho někam, ukazovat mu cestu, zatímco
učit se znamená být ovlivněn na základě setkání s někým, jehož myšlenky a
zkušenosti v člověku rezonují.
Kdo koho ovlivnil, je v hudbě důležité a často diskutované téma. Skladatelé
jsou identifikováni podle toho, čemu se jejich skladby podobají, a říká se tomu
vliv – to a to ovlivnilo toho a toho. Dívám se na to jinak a jsem přesvědčen,
že tyto „vlivy“ jsou vlastně imitace. A imitace nemá se skutečným vlivem nic
společného, ta může být účelná pouze jakožto cvičná pomůcka. To rozhodně vidím
v mém případě, kde vlivy byly vždy potvrzením něčeho, čemuž jsem buď byl předem
nakloněn, nebo čím jsem se už zabýval.
Nezávislá práce umělce vytváří osamocenou a nejistou existenci. A přitom, alespoň v hudbě, bez kontaktu s druhými nelze prakticky nic udělat. Proces propojení s prací, myšlenkami a aktivitami druhých vede přímo nebo nepřímo k situacím, kdy je člověk ovlivněn, i když si někdy tyto „vlivy“ uvědomí zpětně. Setkání s dílem, které rezonuje s vlastními myšlenkami nebo prací, může člověka podstatně ovlivnit, povzbudit, inspirovat a dodat mu enegrii pokračovat. Je to jakési potvrzení, že člověk je na správné cestě. Takto bych já identifikoval skutečný vliv.
Tvořit díla, která jsou založená na podobných principech a práci jiných umělců, nevede nikdy k imitaci. Ta jsou naopak někdy tak odlišná, že je bez hlubších znalostí nelze porovnat. Není zde potřeba ani možnost cokoliv imitovat. Na Ostravských dnech se snažíme vytvořit prostředí nepředvídatelných situací, ve kterých by jedna osobnost mohla ovlivnit druhou."
