TZ: Ostrava – New York. Pokračování série zásadních koncertů v pražském DOX+
Publikováno: 21.10.2025
Ostrava, 21. října 2025 – Ostravské centrum nové hudby uvádí v Praze v pátek 21. listopadu v 19.00 svůj každoroční koncert, tentokrát na téma Zásadní Ostrava – New York.
„Umělecká díla nevznikají sama od sebe. Lokalita, která umožňuje jejich zrod, je s nimi vždy spojena. Pro soudobou hudbu je takovou lokalitou v posledním čtvrtstoletí Ostrava ve spojení s New Yorkem. Program koncertu nabízí jen velmi malou část z tvorby skladatelů, mladých i etablovaných, jejichž velká díla by bez osy Ostrava – New York neexistovala v podobě, v jaké je dnes známe.“
– Petr Kotík, umělecký ředitel OCNH
Na programu koncertu 21. listopadu je šest orchestrálních kompozic spjatých se skladateli, které osa Ostrava – New York do určité míry formovala. Program nabízí hudbu skladatelů několika generací – od spoluzakladatelů americké a evropské avantgardy po autory střední a mladé generace.
ZÁSADNÍ OSTRAVA – NEW YORK
21. listopadu 2025
19:00 Multifunkční sál DOX+
Prague Philharmonia
Andrej Gál, violoncello
Beatriz Gaudêncio Ramos, soprán
Petr Kotík, dirigent
Jiří Rožeň, dirigent
Petr Bakla: Summer Work (2016)
Anna Heflin: Einmal ist keinmal (2025)
Richard Ayres: No. 30 (NONcerto pro orchestr, cello a vysoký soprán, 2001)
–přestávka–
Petr Kotík: Fragment (1998)
Roscoe Mitchell: Nonaah for Orchestra (2023)
Alvin Lucier: Sweepers (1997)
Večer zahájí skladba Petra Bakly (1980) Summer Work, v níž autor zkoumá princip dvojdílnosti – formu, která nemá hierarchii, ale rovnováhu. „Dvě části představují přesun odněkud někam, ale nezakládají hierarchii,“ píše Bakla. Přechod mezi oběma částmi označuje jako jedinečný okamžik, „kdy se z tisíců kilometrů pouště stanou tisíce kilometrů oceánu“. V této práci se tak zrcadlí Baklův charakteristický rukopis: soustředěnost na strukturu, ticho a vnitřní napětí, které se rodí z minimálních proměn.
Americká skladatelka Anna Heflin (1993), v minulosti byla několikrát rezidentkou Institutu Ostravské dny, se v novince Einmal ist keinmal inspirovala Kunderovým pojmem „jednou je jako nikdy“. Hudební materiál se zde zrcadlí, opakuje a znovu přetváří, aniž by se kdy vracel na stejné místo. „Zajímá mě, co vlastně znamená ‚jednou‘,“ říká autorka. „Hudba je schopna ukázat, že žádný okamžik se nikdy přesně neopakuje.“ V neustálém posunu vrstev a perspektiv se rodí zvuková poezie o čase, paměti a neuchopitelnosti okamžiku.
Britský skladatel Richard Ayres (1965) ve svém No. 30 (NONcerto pro orchestr, cello a vysoký soprán) obrací tradici sólového koncertu naruby. Violoncello zde má svého „duchovního dvojníka“, kterým je soprán, a jejich vztah se proměňuje od hravé nadsázky až po tragikomickou absurditu. „Violoncellista se postupně ztrácí v gradaci orchestru a pokouší se zpívat, než je ‚odklizen‘ sérií glissand, končících drastickými údery do klavíru,“ popisuje autor. Ayresova hudba se pohybuje mezi humorem, groteskou a existenciálním napětím – vždy však s nezaměnitelným smyslem pro přesnost a detail.
Druhá část večera patří Petru Kotíkovi, Roscoe Mitchellovi a Alvinu Lucierovi – třem skladatelům, jejichž jména jsou desetiletí spjata s prací v Ostravě i New Yorku. Kotíkův Fragment začal vznikat v roce 1997 a jeho proměnlivý materiál je výsledkem neustálé revize. „Z původních sedmi set taktů jsem jich tři sta odstranil,“ vzpomíná autor. „Zbylý fragment se stal základem nové skladby – a nakonec i základem mého dalšího orchestrálního díla.“ Hudební kritik Kyle Gann tehdy o Fragmentu napsal: „Žádná z orchestrálních skladeb, jež jsem v uplynulých letech vyslechl, nebyla více originální, překvapující, a zároveň tak dokonale zvukově ,vytesaná’.“
Nonaah for Orchestra (2023) Roscoe Mitchella má za sebou dlouhou řadu verzí – od sólového saxofonu po kvarteta a komorní orchestry. Nová verze pro velký orchestr vznikla právě na popud Petra Kotíka a festivalu Ostravské dny. „Přidal jsem žestě a perkuse, které v předchozích verzích chyběly,“ píše autor. Tímto rozšířením dostává skladba novou dimenzi, a vzniká tak dialog mezi psanou a improvizovanou hudbou, mezi jazzovou energií a strukturou soudobé kompozice.
Závěr večera patří Alvinu Lucierovi (1931–2021) a jeho kompozici Sweepers (1997), napsané na objednávku pro Petra Kotíka a S.E.M. Ensemble. Lucier zde rozdělil orchestr na dvě části – smyčce, které se pohybují v jemných chromatických posunech, a dechy s vibrafony, jež udržují dlouhé tóny. Tóny se k sobě přibližují a vzdalují a vytvářejí slyšitelné interference – podobně jako vítr v poli, které se neustále proměňuje. V této subtilní práci s prostorem a zvukem se naplno projevuje Lucierův celoživotní zájem o akustické jevy a posluchačskou pozornost.
Dirigenti večera Petr Kotík a Jiří Rožeň spolupracují pravidelně jak v Ostravě, tak v rámci mezinárodních projektů. Výjimečné bylo jejich společné provedení opery Luigiho Nona Prometheo (Ostrava, NODO 2022, ke zhlédnutí zde).
Virtuózní sólové party v Ayresově skladbě studují Andrej Gál (violoncello) a Beatriz Gaudêncio Ramos (soprán). Orchestr Prague Philharmonia, který se soudobé hudbě věnuje dlouhodobě a jako jediný orchestr v České republice jí věnuje samostatnou koncertní řadu, navazuje na předchozí společné projekty s Ostravským centrem nové hudby. Spojení mezi Ostravou a New Yorkem se tak i v pražském DOX+ připomene jako prostor, kde má hudba dneška své pevné místo a zázemí.
Cena vstupenek: 500 Kč / 300 Kč (studenti, senioři). Vstupenky k dostání v síti GoOut.
Koncert pořádá Ostravské centrum nové hudby ve spolupráci s Centrem současného umění DOX. Za finanční podporu děkujeme Ministerstvu kultury ČR, Magistrátu hl. m. Prahy, Statutárnímu městu Ostrava, Veronice a Liborovi Winklerovým, Martinovi a Haně Vohánkovým.
