Hudbu Liisy Hirsch (1984) charakterizuje citlivost ke zvuku, čistota formy a badatelsky orientovaný přístup ke kompozici. V její tvorbě lze pozorovat i mikrotonální reflexi, přičemž se snaží prosazovat prostředky soustředěného naslouchání. Hirsch studovala skladbu na Královské konzervatoři v Haagu a na Estonské hudební a divadelní akademii. Kromě toho, že je skladatelkou, pracovala také jako hudební režisérka v Estonském činoherním divadle a přednáší na Estonské hudební a divadelní akademii. Podle George Grelly z New York Classical Review „se u ní hudební materiál zároveň pojí se systémem, podle něhož je v reálném čase organizován. Hudebníci jsou tak nuceni k soustředěnému tichu a naslouchání, které se přenáší na publikum. Dostavuje se společný prožitek, kdy sledujeme, jak se cosi rodí a opět mizí.“ Hirsch také pravidelně vystupuje jako performerka (klávesy, elektronika), a to mj. v souborech zabývajících se volnou improvizací. V rámci své kompoziční činnosti se zaměřuje jak na skladby pro orchestr a různě veliké ansámbly, tak pro sbor. Je také autorkou hudby pro divadlo či film. Je dvojnásobnou držitelkou Estonian Theatre Annual Award a řady dalších ocenění (European Composer Award, Heino Eller Music Prize aj.).