NODO 2024 / Dny nové opery Ostrava
26. června 2024
18:30 | Divadlo Jiřího Myrona
Pascal Dusapin: Passion (2006–2007) / česká premiéra
Opera v deseti scénách
Hudba a libreto: Pascal Dusapin
Dirigent: Walter Kobera
Režie: Ursula Horner
Scéna: Norbert Chmel
Světla: Vasil Lisichov
Kostýmy: Melanie Frost
Sound design: Christina Bauer
Hlasová koučka: Anna Sushon
Účinkují:
Melis Demiray, soprán (Ona)
Wolfgang Resch, baryton (On)
PPCM Vocal Ensemble Graz
– Beatriz Gaudencia Ramoz, soprán
– Laure Catherine Beyers, soprán
– Justina Vaitkute, alt
– Valentino Blasina, tenor
– Martin Simonovski, baryton
– Harald Hieronymus Hein, bas
Česká premiéra, 90’
V italském originále s českými a anglickými titulky
Ve spolupráci s Neue Oper Wien
On, Ona a ti druzí... Passion je opera, která zpracovává mýtus o Orfeovi, ale takříkajíc téměř obráceně. „Našel jsem protikladné vášně, které jsem zhudebnil – válku, modlitbu, a dokonce i smrt..." V Passion vystupují dvě postavy: "On", muž, a "Ona", žena. Ostatní se nazývají "Gli altri" [italsky "Ostatní"]. Je tam také had, kterého nevidíme, ale víme, že je někde kolem... Stejně jako "Lei" [italsky "Ona"] a "Lui" [italsky "On"], kteří jsou poháněni neustálým pohybem jedné vášně přecházející v druhou, si představuji typ hudby, v níž zvuk a slovo nelze nikdy rozlišit. Vášně na sobě lpí, odporují si a dělí se na mnohočetné cesty, kterými prochází strach, radost, bolest, hrůza, touha, extáze, smutek, láska a hněv. Passion je putování. "Ona" se však odmítne vrátit ke slunci, protože zná konec tohoto příběhu. "On", kterého se vše dotýká, ale vždy se připravuje na válku, se s ní nechá navždy pohřbít „v tom temném doupěti, v němž ví, že cesta návratu ke slunci je uzavřena“. (Dante)
Pascal Dusapin
Pascal Dusapin (1955) je francouzský skladatel. Pascal Dusapin byl studentem na Schola Cantorum, studoval také plastická umění a uměleckou vědu na Sorbonně a navštěvoval semináře Iannise Xenakise. Poznamenán Edgarem Varèsem, Francem Donatonim a ovlivněn jazzem si vytvořil nezávislý styl, který se vyznačuje využitím mikrotonality a intenzivní polyfonie, přičemž neustále dbá na uspořádanost intervalů. Jeho cit pro melodii ho dovedl k zachycení intonace hlasu v instrumentálním zápisu. Jeho tvorba je protkána literárními, obrazovými a filozofickými referencemi. V letech 2006-2007 vyučoval na Collège de France. Mezi jeho díla patří Lumen (1977), If (1984, premiéra na objednávku francouzského ministerstva kultury), Roméo et Juliette (1988, premiéra na Radio France festivalu v Montpellier), To be sung (1993), Perelà (2001, premiéra v pařížské Opéra Bastille), Faust, the last night (2005, premiéra na objednávku berlínské opery), Uncut (2009).
27. června 2024
18:30 | Divadlo Antonína Dvořáka
František Chaloupka: Zaprodanec (2024) / světová premiéra
Opera o organizaci
Hudba a libreto: František Chaloupka
Dramaturg: Petr Jan Kryštof
Dirigent: Bruno Ferrandis
Live cinema: Tomáš Hlaváček
Kostýmy: Borjan Litovski
Scéna a režie: Rocc
Účinkují:
Felix Heuser, baryton (John, pilot)
Markéta Drabina Schaffartzik, soprán (Žena–Letuška)
Zuzana Smrčková, soprán (Greta, jejich dcera)
Martin Javorský, tenor / kontratenor (De Geer / Co-Pilot / Steward Stewart)
Canticum Ostrava, smíšený sbor (Stevardi a stevardky)
Jurij Galatenko, sbormistr
Ostravská banda
Světová premiéra, 110’
*objednávka festivalu
V anglickém originále s českými titulky
"Vzlétněte výš a buďte blíže svým blízkým." Filosofická dramédie o každodenních věcech z letištního a leteckého života. John je Pilot a Učitel lidstva, jeho úmysly jsou čisté. Pracuje pro AMOS, který ho vyzve, aby aktualizoval a zdokonalil svou "Pan-aplikaci". Nemůže odmítnout, musí zachránit lidstvo od zmatků. Děj se odehrává v moderní době, sledujeme postavy, potomky ušlechtilých idejí, potýkající se s každodenními nástrahami ještě komplikovanějšího systému. Opera je volně inspirována dílem Jana Ámose Komenského (1592–1670), ikony české kultury, "učitele národů", který položil základy didaktiky používané v soudobém školství. Prosazoval a v podstatě vynalezl přístup „škola hrou“ a volal po systémovém zjednodušení překomplikovaného světa. Trochu ironicky, jeho učebnice a duchovní spisy byly sponzorovány především švédským zbrojařským průmyslem a hrabětem De Geerem.
František Chaloupka (1981, Československo) komponuje především instrumentální hudbu pro klasické nástroje, komorní a symfonické orchestry, dále je tvůrcem oper a multimediálních děl. Je rovněž vyhledávaným orchestrátorem, producentem a kytaristou. Po absolvování Janáčkovy konzervatoře v Ostravě pokračoval dále ve studiu skladby na Janáčkově akademii múzických umění v Brně ve třídě Martina Smolky – v roce 2014 zde získal titul Ph.D. V roce 2006 též studoval kompozici na Královské konzervatoři v Haagu (Nizozemsko) u Louise Andriessena, Clarence Barlowa, Martijna Paddinga či Richarda Ayrese. Zúčastnil se Mezinárodních kurzů pro skladatele a perkusisty v Trstěnicích (2004, 2005) a stal se stipendistou letního Institutu Ostravské dny (2005, 2007). Festival Ostravské dny rovněž uvedl premiéry jeho velkých orchestrálních děl – An Ancient Calligraphy (2007), Smooth The Heavens (2009) a Darwin Among The Machines (2021) a Allegory of the Cave II. (2023). V dubnu 2011 založil soubor Dunami Ensemble a provedl s ním na prvním bienále festivalu NODO, v Ostravě 2012 svou operu-instalaci Eva a Lilith. Chaloupkovy skladby byly objednány a interpretovány mezinárodně uznávanými hudebníky a soubory, např. New Century Players Los Angeles, Ensemble Modern & Péter Eötvös, Janáčkova filharmonie Ostrava, Prague Modern, International Ensemble Modern Academy (IEMA), BERG Orchestra, Trio Accanto, Aleph Gitarrenquartett, VENI Academy, Klangforum Wien a další.
28. června 2024
18:30 | Hala Tatran
Amir Shpilman & Shiran Eliaserov: IMPACT (2022–2024) / světová premiéra
Vnitřní cesta ze tmy
Imerzivní opera pro soprán, kaskadérku, závěsné techniky, orchestr, smíšený sbor a živou elektroniku
Umělecká koncepce a scénické zpracování: Amir Shpilman & Shiran Eliaserov
Hudba: Amir Shpilman
Choreografie: Shiran Eliaserov
Dramaturgie (První fáze): Louis Geisler
Zvuk: Anton Kondratov & Egor Ananko
Produkce: Rania Mavriki / Cultopia
Dirigentka: Lilianna Krych
Účinkují:
Katsiaryna Zhynhiarouskaya, soprán
Helga Wretman, kaskadérka
Alexander Kusmak, Gravity Stunts: koordinátor kaskadérů
Raffael Armbruster, Gravity Stunts: kaskadér a závěsný technik
Anton Kondratov, živá elektronika
Canticum Ostrava
Jurij Galatenko, sbormistr
Ostravská banda
Světová premiéra, 60’
Projekt IMPACT (První fáze) byl podpořen nadací Fonds Darstellende Künste z prostředků zmocněnce spolkové vlády pro kulturu a média v rámci programu NEUSTART KULTUR. Tento projekt vznikl za finanční podpory Evropské unie.
IMPACT – vnitřní cesta ze tmy – je evolucí performativní instalace "Inverze budoucnosti“ (Inversion of a Future) Amira Shpilmana a Shiran Eliaserov. Do prožitku lidského těla vnáší novou vizualitu prostřednictvím nových operních prvků, které jsou propojeny s živou filmovou kaskadérskou akcí. IMPACT je výsledkem rozsáhlého výzkumu, který podpořily instituce jako DockART, Berlínský senát a Fonds Darstellende Künste, a spojuje interdisciplinární zkušenosti tohoto tvůrčího týmu. IMPACT přepracovává hrdinské kaskadérské kousky a filmová gesta známá z popkultury a odhaluje strach, zranitelnost a smrtelnost, které se v nich skrývají. Během života nás z každodenní reality vytrhne množství událostí, které nás konfrontují s otázkami života a smrti. Některé z těchto událostí jsou tak silné, že zpochybňují základy našeho vlastního světa, v němž budujeme svou identitu. Těmto událostem říkáme "traumata". Traumata boří naše iluze a konfrontují nás s nesnesitelným odhalením naší smrtelnosti. Vše se stává chaotickým a nesmyslným. Jsme sami sobě cizí. Zcela bezmocní v neznámém vesmíru, bez jakéhokoli ponětí o nových pravidlech hry. Pak začíná vnitřní cesta plná epizod a nástrah v této pekelné říši divů za známým hlasem, který je třeba zkrotit, aby mohl zpívat nový příběh: náš vlastní.
Amir Shpilman (1980) začal svou hudební cestu ve 12 letech jako hráč na perkuse. V 17 letech začal studovat kompozici u profesora Efima Yofeho v Tel Avivu. Po dalších deseti letech hudebního vzdělávání v Paříži a New Yorku založil Shpilman Ensemble Moto Perpetuo, komorní orchestr se sídlem v New Yorku, který se specializuje na soudobou hudbu. V letech 2011–2015 byl jeho uměleckým ředitelem. Shpilman získal bakalářský titul v oboru hudební kompozice na CUNY (New York), kde studoval u Jasona Eckardta a Tanii Leon. Magisterský titul v oboru kompozice se zaměřením na dirigování a magisterský titul v oboru kompozice získal na Hudební akademii Carla Marii von Webera v Drážďanech. Shpilman spolupracoval s řadou interpretů, orchestrů a souborů, mimo jiné s Ensemble Intercontemporain (Paříž), MIVOS String Quartet, Ensemble Meitar a Nikel Ensemble (Tel Aviv), Interface (Frankfurt), AuditivVokal Dresden a Ensemble Mosaik (Berlín). Jako vystudovaný dirigent se Shpilman zajímá o fyzickou stránku hudby. Často pracuje v prostředí divadla a při realizaci svých hudebních nápadů spolupracuje s tanečníky, designéry, výtvarníky, básníky, spisovateli a vědci. Zajímá se zejména o chaotické formy a jejich vyjádření uměleckými prostředky. Fascinují ho tvary, které odráží vrozené hudební formy, a usiluje o to, aby vztah mezi strukturou a těkavostí převedl v rámci představení do autentičnosti. Shpilman žije a pracuje v Berlíně a New Yorku. Jeho hudba vychází v nakladatelství Edition Gravis.
Shiran Eliaserov (1985) je oceňovaná choreografka, performerka a video umělkyně, která se odvážila vkročit na pole operní režie. Absolvovala SEAD – Salcburskou experimentální taneční akademii a magisterské studium v oboru choreografie dokončila v rámci Meziuniverzitního tanečního centra v Berlíně. Svou tvorbu představila v Rakousku, Izraeli, Německu, Portugalsku, Nizozemí, Polsku, Řecku, Indii, Spojených státech amerických, Rusku a v Japonsku. Její ústřední projekt The Rope (2018–2024) zahrnuje díla Beyond Control, Beyond Constructed Remains, Sheeriot Muvnot či Potential Practice: On Archives of Ropes. V roce 2020 iniciovala projekt Inverze budoucnosti, na němž spolupracuje s Amirem Shpilmanem. Přetavuje zde kaskadérské a filmové akční prvky do formy současné opery a prozkoumává téma resilience (tj. schopnost zvládat a překonávat nepříznivé situace). Projekt byl představen jako živá instalace na Uralském industriálním bienále pro současné umění (2021) a jako opera Impact (2023). Eliaserov je rovněž uznávána pro svou tvorbu v oblasti video artu. V roce 2016 s kameramanem Johanem Planefeldtem založila společnost Holytropic Film Production. Společně se jim pak podařilo dvakrát získat cenu PEARLS ARTIST PRIZE na Mezinárodním tanečním a filmovém festivalu POOL v Berlíně.
28. června 2024
20:30 | Divadlo loutek Ostrava
Luigi Russolo & Petr Rezek: Hořký konec Russolův (2018–2024) / světová premiéra
Opera o čtyřech obrazech
Libreto: Petr Rezek ve spolupráci s Opening Performance Orchestra
Hudba: společné dílo ve zrodu (work in progress)
Režie: Petr Odo Macháček
Obsazení:
Miroslav Paulíček – Russolo, skladatel
Lucie Zachovalová – Georgette, Russolova pomocnice v domácnosti
Petr Ferenc – Giacomo, kocour
Pavla Radostová – Anděl
Instrumentalisté:
Luciano Chessa – intonarumori (stropicciatore), dan bau
Anna Clementi – intonarumori (crepitatore)
Werner Durand – intonarumori (ululatore), píšťalka
Miroslav Beinhauer – klavír
Jan Kolář – technik, intonarumori (alternativně)
Světová premiéra, 60’
V českém originále s anglickými titulky
Luigi Russolo je v dějinách hudby neoddělitelně spojen s autorstvím radikálního manifestu Umění hluku, který byl zveřejněn v roce 1913, a se speciálními hudebními nástroji zvanými intonarumori. Opera Hořký konec Russolův je fiktivním příběhem o tomto italském malíři a hudebním skladateli a jeho hledání božského hluku ve světě i v hudbě. Na cestě za božským hlukem se Russolo setká s vynálezy moderní techniky, iluzemi konkrétních zvuků v Rossiniho opeře i bitevní vřavou u Vitorie od Ludwiga Beethovena. Jeho průvodci budou kocour Giacomo a hospodyně Georgette. Hudební realizace se ujmou zkušení hráči na intonarumori Luciano Chessa (zakladatel souboru Orchestra of Futurist Noise Intoners), Anna Clementi a Werner Durand ve spolupráci s klavíristou Miroslavem Beinhauerem a konstruktérem futuristických nástrojů Janem Kolářem. Herecké party ztvární Miroslav Paulíček (Luigi Russolo), Petr Ferenc (Kocour), Lucie Zachovalová (Georgette, vypravěčka) a Pavla Radostová (Anděl). Autorem libreta je český filozof a velký znalec opery Petr Rezek. Opera Hořký konec Russolův je poctou smělým snahám italských futuristů, Luigiho Russola a autorovi libreta opery Petra Rezka, zesnulého na podzim roku 2022.
Luigi Russolo (1885–1947) byl italský skladatel, malíř a teoretik umění. Jeho jméno je neodmyslitelně spjato s futurismem – radikálním avantgardním uměleckým směrem z počátku 20. století, pro nějž bylo příznačné odmítnutí dosavadní kulturní tradice a příklon k moderní době (…rychlost, technologie, průmysl, násilí, město, nové dopravní prostředky… – to jsou jen některé z inspiračních zdrojů futurismu). Russolo svůj umělecký přístup, který narušuje hranici mezi hudebním zvukem a hlukem, popsal v manifestu Umění hluku (1913). Ve svých skladbách pak důsledně naplňoval své umělecké vize, dokonce pro ně vytvořil (společně s Uggem Piatim) experimentální hudební nástroje (či spíše „výrobníky hluku“), tzv. Intonarumori. Russolo uspořádal několik koncertů ze svých kompozic, nicméně většina z nich se nedochovala. Jeho hlavní přínos pro další vývoj nové a experimentální hudby tak tkví především v myšlenkové a teoretické rovině – vytyčil zcela odlišný přístup k hudbě, jež se později stal významnou inspirací pro musique concrète, elektroakustickou hudbu, ale i kupříkladu pro tvorbu Johna Cage.
Petr Rezek (1948–2022) byl český fenomenologický filozof a teoretik umění. Po studiu psychologie, filozofie a estetiky (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy) působil jako klinický psycholog. V letech 1979–1989 byl nucen pracovat jako domovník. Spolupracoval s filozofem Jiřím Němcem, byl v těsném kontaktu s Janem Patočkou, měl blízko i kupříkladu k Jindřichu Chalupeckému. V 80. letech vedl jeden z nejvýznamnějších filozofických bytových seminářů a ve spolupráci s britskou Asociací Jana Husa spoluorganizoval tajné návštěvy britských akademiků. Od roku 1991 přednášel na FF UK a později též na Akademii výtvarných umění a na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Ve své teoretické práci se věnoval zejména fenomenologické psychologii a fenomenologii umění, v 80. letech se začal intenzivněji zabývat antickou filozofií (Platón, Aristotelés, Plótinos). Po Sametové revoluci inicioval edici PomFil (Pomocník filozofa) v nakladatelství OIKOYMENH a provozoval též vlastní nakladatelství, kde vydával práce antických myslitelů. Za knihu Architektonika a protoarchitektura obdržel Cenu Toma Stopparda a za publikaci Proklouznutí neboli smrt Cenu F. X. Šaldy.
29. června 2024
18:30 | Divadlo Jiřího Myrona
Ian Davis: Ephemeral Pulse (2024) / světová premiéra
Jednoaktová ambientní opera pro orchestr a zpěváky
Hudba: Ian Davis
Dirigent: Petr Kotík
Scéna: David Bazika
Režie: Jiří Nekvasil
Účinkují:
Canticum Ostrava
Jurij Galatenko, sbormistr
Ostravská banda
Světová premiéra, 30’
*objednávka festivalu
Ephemeral Pulse je krátká (30minutová) operní skladba pro komorní orchestr, zpěváky a elektroniku. Text je převzat z básně Emily Dickinsonové Věčnost se skládá z dnešních dní. Hudební materiál vznikl volně strukturovanou improvizací, která byla zaznamenána, instrumentována pro orchestr a rozestlána jako lůžko, na které se text položí. Cílem kompozičního procesu je zachytit a uchovat drsné, nejisté hudební momenty a nechat strukturu organicky se rozvíjet. Obsah i proces reflektují koncept času; jeho plynutí, dělení a pomíjivost/trvalost spontánních rozhodnutí.
Ian Davis (1989) se narodil v New York City a vyrůstal ve Fairfieldu (Connecticut). V roce 2007 se přestěhoval do New Yorku, kde obdržel bakalářský titul na Newyorské univerzitě. Intenzivně vystupoval, cestoval a nahrával s různými kapelami, včetně vlastních projektů (skupiny Relatives a Ian Davis: Rock band). Dále působil jako orchestrální aranžér a pracoval s Danielem Rossenem (Grizzly Bear), Kazu Makino (Blonde Redhead) či s Cassandrou Jenkins. V letech 2017–2019 žil v Middletown (Connecticut), kde dokončil magisterské studium na Wesleyan University pod vedením Pauly Matthusen a Tyshawna Soreye. Jeho koncertní hudba byla provedena různými soubory, např. NYU Percussion Ensemble, The Westerlies, S.E.M. Ensemble, Mivos Quartet či Ostravskou bandou. Davis v současné době žije v Brooklynu (NY), kde působí jako pedagog – vyučuje hudební teorii a skladbu na Brooklynské hudební konzervatoři a pracuje jako Teaching Artist (vyučující umělec) ve veřejném školství (v rámci programu Newyorské filharmonie Very Young Composers). Jeho díla jsou ovlivněna folkovou hudbou, kánonickými postupy, kontrapunktem, náhodou, dětskými díly, grafovou notací, low-fidelity hudbou a zdánlivě jednoduchými a transparentními strukturálními prostředky. Na Ostravských dnech 2023 uhranul Ian Davis svou kompozicí Pale Blue World, dílem, které ve své světové premiéře uzavřelo 12. bienále tohoto festivalu.
29. června 2024
21:00 | Divadlo Jiřího Myrona
Haštal Hapka: Až tu všichni budou (2024) / světová premiéra
Jednoaktová opera pro jazzové kombo, smyčcové kvarteto a ansámbl sólistů
Hudba: Haštal Hapka
Libreto: Vilma Bořkovec, Magdalena Jiřička Stojowska, Haštal Hapka
Dirigent: Patrik Kako
Dramaturgie: Magdalena Jiřička Stojowska
Výprava: Jakub Peruth
Light design: Judita Mejstříková
Režie: Vilma Bořkovec
Účinkují:
Děda: Vladislav Georgiev
Babička: Viera Pavlíková
Otec: Zbigniew Kalina
Johana: Anežka Matoušková
Peťa: Danny Takieddin
Váňová: Alžběta Vomáčková
Policistka: Barbora Špačková
Instrumentalisté:
Jan Pudlák, klávesové nástroje
Jakub Švejnar, Antonín Procházka, bicí nástroje, perkuse
Jan Bára, drnkací nástroje
Jan Jirucha, trombon / tuba
Martin Debřička, saxofony
Klára Pudláková, kontrabas
Smyčcové kvarteto Ostravské bandy
Světová premiéra, 40’
V českém originále s anglickými titulky
*objednávka festivalu
Línou atmosféru velmi obyčejného (možná až příliš) nedělního rodinného oběda prolínají ponuré zprávy z policejního vyšetřování jisté kauzy. Proplétají se mezi jednotlivými chody, ubrousky a víčky od coca-coly a pomalu se rozkrývá pozoruhodný, leč ohavný čin, jehož pachatele neznáme, ale jehož detaily v různých intervalech prosakují do myslí všech členů rodiny a vzbuzují otázky, co pro koho a jak znamená v dnešní době být hrdinou a kvůli strachu z čeho nebo odvaze k čemu toto hrdinství vyvěrá. Celý hodokvas bedlivě a netečně pozorují členové starostolce, bardi k tomu povolání, aby doprovodili dění nejen souhlasným či nesouhlasným mručením. Ne tolik netečně sleduje rodinu policejní vyšetřovatelka.
Haštal Hapka (1997) se narodil v Praze a při své lásce k ní v ní pravděpodobně i navždy zůstane. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde se zabýval klasickou logikou, fonetikou a obecnou lingvistikou. Paralelně studoval skladbu u Jiřího Churáčka na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Po třech letech přesedlal na HAMU, kde je chován pod přísným dohledem Slavomíra Hořínky. Je externím členem Pražského filharmonického sboru, kde se tyčí s ostatními pěvci v basové sekci, dále je zaměstnán v Ústavu pro jazyk český, kde se spoluzasazuje o odklon od preskriptivistických tendencí v ortoepii, a notně spolupracuje s mladými režiséry jako skladatel filmové hudby – Všechno v pořádku, brambory na řádku (Mezinárodním festival ve Varšavě), 3 MWh (IFFR v Rotterdamu). Jeho skladby či úpravy provedla tělesa jako Ensemble Terrible, Orchestr Neoklasik, Jazz Dock Orchestra Filharmonie Bohuslava Martinů, PKF – Prague Philharmonia a další. Je vášnivým fanouškem hromadné dopravy, povrchním dendrologem, vexilologem a kartografem – obecně zbožňuje cokoli spojené s touláním se po Praze a hledáním durových kvintakordů v jejích zajímavých zákoutích.
30. června 2024
18:30 | Divadlo Antonína Dvořáka
Ann Cleare: The Little Lives (2020–2022) / česká premiéra
Opera pro 5 zpěváků a komorní ansámbl
Hudba: Ann Cleare
Libreto: A.L. Kennedy
Dirigent: Bruno Ferrandis
Scéna: David Bazika
Kostýmy: Marta Roszkopfová
Režie: Jiří Nekvasil
Účinkují:
Christopher Robson, kontratenor (Parkwächter)
Peyee Chen, soprán (Andrea)
Peter Brathwaite, baryton (Paul)
Truike van der Poel, mezzosoprán (Sarah)
John Pumphrey, tenor (Thomas)
Česká premiéra, 90’
V anglickém originále s českými titulky
V jednom skotském městě se nachází malá příjemná zahrada. Od východu do západu slunce je odemčená a k dispozici jako klidné místo k rozjímání. Jednoho rána přijdou do zahrady čtyři lidé – místní starší žena Sarah, mladý Angličan na dovolené Paul a irsko-německý pár turistů Andrea a Thomas. Podivný muž Parkwächter, který se v parku také pohybuje, je v zahradě zamkne, aniž by uvedl jasný důvod, proč tomu tak je a navádí je, aby si sami vytvářeli různé domněnky. Napětí stoupá a pravdy, bolesti a touhy vyplývají na povrch. Dílo zkoumá vliv silné propagandy na domácí a národní úrovni, napětí mezi pohlavími a genderovými rolemi, základní stabilitu lidských potřeb a pohodlí, frustraci mladých lidí ve Velké Británii a progresivní a regresivní role národní identity.
Ann Cleare (1983) je irská umělkyně, která se věnuje koncertní hudbě, opeře, rozšířeným zvukovým prostředím či hybridnímu designu hudebních nástrojů. Ve své tvorbě prozkoumává statickou a strukturní povahu zvuku, zaměřuje se na okrajové polohy témbru, faktury, barvy a formy. V centru jejího zájmu je též poetický rozměr komunikace, transformace a percepce – vytváří vysoce psychologické a zhmotnělé zvukové prostory, jež posluchače vybízejí k přemítání nad složitostí jejich životů a k tomu, aby slyšeli svět jiným způsobem. Cleare v roce 2019 získala skladatelskou cenu nadace Ernst von Siemens, její díla si objednaly a odvysílaly významné rozhlasové stanice a zazněly na festivalech jako Gaudeamus Week, Wittener Tage für Neue Kammermusik nebo Mezinárodní hudební institut Darmstadt a mnoha dalších. Na základě spolupráce s nejprogresivnějšími hudebníky současnosti si vydobyla renomé jako autorka, která dokáže vytvářet inovativní hudební formy – a to jak v rámci samotné hudební struktury, tak co se týče prezentace jejích děl. Cleare studovala na University College Cork, IRCAMu a na Harvardské univerzitě, kde získala titul Ph.D. V říjnu 2019 obdržela čestný doktorát z National University of Ireland za přínos hudbě. Působí jako odborná asistentka v oboru hudba a mediální technologie na Trinity College v Dublinu a je jednou ze 40 členek a členů sítě Young Academy Ireland (YAI). Ann Cleare je rezidentní umělkyní souboru Crash Ensemble. Ostravské dny 2023 uvedly její náročnou kompozici Earth Waves.
