Ostravan.cz / Smích skrze slzy a slzy skrze smích. Vynikající ročník ostravského festivalu NODO uzavřeli Klaun(i)
Publikováno: 28.6.2026
Osmý ročník bienále NODO, tedy Dnů nové opery Ostrava, uzavřela v sobotu večer evropská premiéra opery Klaun(i) od Any Sokolović inspirovaná mimo jiné knihou Maurice Sanda Masques et bouffons (Masky a šašci). Světová premiéra tohoto díla se konala v letošním roce v Opéra de Montréal a díky festivalu mělo evropské/české publikum možnost seznámit se s tímto dílem již několik měsíců po jeho světové premiéře a to navíc za účasti podstatné části kanadského inscenačního týmu přímo v Ostravě.
Ana Sokolović je srbského původu, ale žije a pracuje v Montréalu. Skladatelka má ráda klauny, které vidí jako postavy na okraji uměleckého světa, jejichž prostřednictvím a skrze jejich záměrně eskapády lze odhalit samotnou podstatu lidství.
Jaká je skutečná role klauna? Rozesmát publikum, ale co se za tím skrývá? Moudrost? Smutek? Nejhlubší nitro naší duše? V tomto duchu dílo v Ostravě inscenoval režisér Jiří Nekvasil. Scéna Davida Baziky evokovala cirkusové šapitó, v jehož středu umístil šikmou plochu. Scénu doplňovalo velmi citlivě propracované a na děj reagující světlo Jana Kaspříka. Cirkusovou atmosféru skvěle dokreslovaly barevné a fantazie plné kostýmy Marty Roszkopfové, představující všemožné variace oblečení cirkusového klauna, Augusta, které jako jednotící prvek spojoval sbor se sólisty nezbytný klaunský červený nos.
Téma cirkusu může svádět k jednoduché stylizaci a povrchní komice, inscenace v Ostravě byla daleka něčeho podobného, jakkoliv využila všech prostředků cirkusového světa. Hned na začátku v Prologu se ještě před červenou sametovou oponou představili všichni čtyři klauni sólisté – dvě ženy a dva muži krátkým výstupem na téma cirkusového jazykového esperanta, abychom se vzápětí nato po roztažení opony octli v cirkusovém šapitó a byly přítomni zrození klauna.
Lenka Nota, Ostravan.cz | celou recenzi si můžete přečíst zde >>>
