No. 61 (David)

• KOUPIT VSTUPENKU •

Opereta pro baryton a ansámbl, 2025–26

Tajné zápisky o vyhasínající mysli

Hudba a libreto: Richard Ayres
Dirigent: Marek Šedivý
Scéna: Patricia Talacko, Michal Pěchouček
Kostýmy: Patricia Talacko
Světla: Václav Hruška
Jevištní technici: Radek Kavaler, Radomír Vojtko
Režie: Michal Pěchouček 

Účinkují:
Nicholas Isherwood, basbaryton (David)
Ostravská banda 

Světová premiéra, 35’
*objednávka festivalu

David, můj otec, trpí demencí. Často sedí u okna a dlouhé hodiny hledí do dálky. Nejde však o nezúčastněný pohled, jeho oči se mihotají a výraz jeho tváře se neustále proměňuje – jako kdyby sledoval nějaký intenzivní „vnitřní film“. Když se ho pak zeptám, na co myslel, odpoví většinou omluvně: „Nevzpomínám si.“ Ve své opeře jsem se rozhodl zachytit možné vnitřní dialogy či naše společné zážitky z minulosti, které se ve mně samovolně usadily a začaly v mé představivosti postupně bujet. Například: Vzduch. Za normálních okolností ho nevnímáme, ale pro drobný létavý hmyz se jedná o zcela určující sílu. Hvězdy v jezeře. David sleduje odraz hvězd na vodní hladině a žasne nad tím, jak mohou plout na vlnách. Ptáci. David vidí strom v zahradě. Obyčejní ptáci jej postupně proměňují v „pestrobarevnou voliéru“. Ve skutečnosti se však jen na podzim změnily barvy listů tohoto stromu. Vlak. David pozoruje oblak kouře vycházející z parní lokomotivy – celý vlak znenáhla mizí v zalesněném údolí a odváží jeho matku pryč.

Richard Ayres

Richard Ayres je anglický skladatel. V roce 1986 se zúčastnil přednášek Mortona Feldmana v Darmstadtu a Dartingtonských letních kurzů, studoval kompozici, elektronickou hudbu a hru na trombon na Huddersfield Polytechnic. Následně se přestěhoval do Haagu, kde postgraduálně studoval skladbu u Louise Andriessena na Královské konzervatoři. Od roku 2006 pedogogicky působí na Amsterodamské konzervatoři. S Ostravským centrem nové hudby Ayres spolupracuje od roku 2009. Ayresova orchestrální díla jsou kaleidoskopem barev, emocí, hudební stylů, často zahrnují výrazné vizuální či dramatické nápady. „Ayresova hudba je bláznivá a anarchistická, ale přesto má lidské jádro.“ (Barry Millington). V sérii tzv. „NEkoncertů“ určených pro sólový nástroj a ansámbl či orchestr je se sólistou často zacházeno jako s virtuózním anti-hrdinou, což dokazuje Ayresovu schopnost balancovat mezi dramatem a humorem. Skladatel dosáhl značných úspěchů také v operním žánru – nejpopulárnější je jeho opera Peter Pan. Na operním festivalu NODO v Ostravě byly s velkým úspěchem uvedeny jeho opery No. 42 (V Alpách) a No. 50 (Zahrada).

<<< PŘEDCHOZÍ – DALŠÍ >>>

zpět