TZ: NODO vrcholí! Filozof a klauni, které nebereme vážně

Publikováno: 26.6.2026

Ostrava, 26. června 2026 – Dva festivalové večery, dvě opery. Světová premiéra amerického skladatele Elliotta Sharpa a evropská premiéra srbsko-kanadské skladatelky Any Sokolović – program, který má dnes a zítra před sebou NODO / Dny nové opery Ostrava. A čerstvě za sebou zaplněné prostory divadla, sportovní haly i zchátralého hotelu. Na osmé bienále v České republice jediného festivalu současného hudebního divadla a opery se do Ostravy sjely realizační týmy od nás, z dalších zemí Evropy i Ameriky. Festival zahájil v úterý 23. června a vyvrcholí v sobotu 27. června. Zájem publika o jeho novinky je enormní.

Newyorský avantgardista, kytarista, rocker, improvizátor a skladatel Elliott Sharp se na NODO objeví poprvé. Pro Novinky.cz mj. uvedl: „SUBSTANCE je opera zabývající se filozofií a životem Barucha Spinozy. Pro mě je to jeden z nejdůležitějších filozofů, protože spojil středověk a moderní dobu. Byl jedním z prvních, kdo porozuměl konceptu nekonečna jak v mikroskopickém, tak i v makroskopickém významu. Skutečně vytvořil prostor pro rozsáhlý moderní vědecký výzkum. Opera však není ani dokumentem, ani suchou výstavou. Pokusil jsem se vytvořit drama s hudbou a zpěvem a videem i scénou.“ Jednoaktovou operu pro tenor (Valentino Blasina), sbor (Canticum Ostrava, sbormistr Jurij Galatenko), komorní ansámbl (mezinárodní Ostravská banda, dirigent Petr Kotík) a elektronika (Elliott Sharp) režíruje Lukáš Jiřička. Na vzniku světové premiéry se podílejí také scénografka Pavla Beranová, newyorská video umělkyně Janene Higgins a choreografka Carolina Arandia. Do inscenace je vtažena také taneční company studentů Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. Vše se odehraje dnes večer na scéně Divadla Jiřího Myrona v Ostravě.

NODO 2026 uzavře v sobotu 27. června opera Klaun(i) Any Sokolović s podtitulem Dojemná pocta lidské zkušenosti. Během sedmi obrazů procházíme narozením, dětstvím, dospíváním, láskou, stářím i smrtí klaunů, kteří se stávají zrcadlem rolí, které během života přijímáme. Směšnost, radost i bolest zde existují vedle sebe stejně přirozeně jako v klaunské tradici. Inspiraci skladatelka našla ve filmech Federica Felliniho, Charlieho Chaplina či Bustera Keatona i v tradici rané opery favola in musica.

„Klauni mě odjakživa přitahovali, pohybují se totiž na samém okraji umění. Nebereme je vážně, ale oni berou vážně nás. Smějeme se jim, protože klauni za nás dělají věci, které my dělat nemůžeme, nebo se je bojíme udělat, i když bychom moc chtěli,“ uvedla pro týdeník Respekt Ana Sokolović, která už dorazila do Ostravy.

Dojemné dílo po letošní světové premiéře v Montréalu vzbudilo mimořádně nadšený ohlas. Deník Le Devoir ji označil za „ohromující mistrovské dílo“, server My Scena psal dokonce o vzniku nového operního žánru a časopis Opera Canada přiznal, že „nikdy neviděl nic ani vzdáleně podobného“. Evropskou premiéru Klaun(ů) uvede festival NODO v režii Jiřího Nekvasila, scénu vytvořil David Bazika. Vedle čtyř sólistů, kteří provedli světovou premiéru v Montréalu, se v roli unikátní cirkusové kapely prezentuje Ostravská banda (v partituře jsou žesťové nástroje, velká sada bicích a v našich končinách unikátní, vesmírně znějící Martenotovy vlny, na které přijel z Kanady zahrát Wesley Shen). Divadlem Antonína Dvořáka se už teď nese ryčná dechovka a znějí chytlavé balkánské rytmy a melodie pod taktovkou Bruna Ferrandise. Hudba Sokolović srší nápady, zdánlivou lehkostí, obnaženou bezprostředností. Mimořádně náročné party nastudoval sbor Canticum Ostrava pod vedením Jurije Galatenka.

Festival otevřely 23. června dvě světové premiéry. Mladá česká skladatelka Kristýna Švihálková se bravurně zhostila své první opery Company, v níž se inspirovala textem Samuela Becketta. Na ni navázala hluboká osobní výpověď britského skladatele Richarda Ayrese No. 61 (David), téma demence, postupná ztráta paměti a vyhasínání osobnosti. O den později se festival přesunul do Komenského sadů, kde se tenisové kurty i přilehlá louka proměnily v dějiště dystopické sci-fi opery Bílá smrt slovenského skladatele Miroslava Tótha. Site-specific inscenace fascinovala festivalové publikum i náhodné kolemjdoucí: „Nejde již o to, jak se zachránit, ale jak umřít co nejpříjemněji,“ i to nám sděluje postava legendárního Horsta Fuchse (mezzosopranistka Bella Adamova), obchodníka do poslední vteřiny života na Zemi.

Ve čtvrtek 25. června se festival symbolicky rozloučil s dosavadní podobou bývalého hotelu Palace, který v nejbližší době čeká rozsáhlá rekonstrukce. Zcela vyprodaný večer nabídl dvě světové premiéry – Novou nauku o harmonii Milana Guštara inspirovanou odkazem Aloise Háby a operu V očích vážky Jakuba Rataje, vycházející z japonského haiku. Na jediný večer se tak chátrající historická budova proměnila v živou operní scénu. A slovy jednoho haiku: „Výkřik jeřába nakrátko rozčísl nebeský klid.“  Dny nové opery Ostrava vstupují do finále.

zpět