A2: Hudebník s názory. Frederic Rzewski a jeho kreativní neporozumění životu
Publikováno: 8.11.2023
Koncertní večer v pražském sále DOX+, připravovaný Ostravským centrem nové hudby na 21. listopad, připomene amerického skladatele rozkročeného mezi avantgardou, spontánní improvizací a angažovanou tvorbou. Rzewského dílo představí dirigent Petr Kotík a klavírista Daan Vandewalle. Co nám odkázal umanutý tvůrce, který měl blízko k radikální levici, ale i k hudebnímu romantismu?
„Lidé na mě stále dotírají s otázkami po mých politických motivacích,“ zlobil se Rzewski v devadesátých letech. „Kdyby šlo o pop music, bralo by se to samo sebou. Ale americký klasický skladatel má být asi buď pravicový, nebo akademik, anebo zkrátka zcela odpojený od reality.“ Jak přibývala léta, Rzewského politická rétorika se zjemňovala a jeho tematický záběr se rozšiřoval. V roce 1992 napsal Rzewski klavírní skladbu De Profundis. I zde se hvízdá, ale nejen to. Interpret musí odrecitovat pasáže z Wildeových „zápisků ze žaláře v Readingu“. Mimo jiné: „Jsme šašci žalu. Jsme klauni, kteří mají zlomená srdce. Jsme stvořeni k tomu, abychom v ostatních vyvolávali pozdvižení a přiváděli je k smíchu.“
Rzewski se smál často. Hořce, ironicky nebo vroucně – ne vždy to bylo jasné. Rozporuplnost byla základním znakem jeho hudební kariéry i komunikace s veřejností. Ve svém posledním velkém rozhovoru (vyšel ve VAN Magazine v roce 2019) se zprvu zdráhal mluvit o politice: „Jsem hudebník. Hudebník s názory. A jednoduše se snažím psát dobrou hudbu.“ Jen o chvíli později ale novinářce sdělil, že být to na něm, rozpustil by NATO a zrušil všechny americké základny v Německu.
Možná se v těchto rozporech zrcadlí osud generace skladatelů a skladatelek narozených za druhé světové války nebo krátce před ní, kteří nastupovali v době, kdy autoři komponované hudby byli vlivní a respektovaní. Nejen Rzewski, ale i Cornelius Cardew nebo o něco starší Luigi Nono věřili, že mohou přispět k celospolečenským procesům. Během jejich života se však dříve dominantní oblast hudební kultury, již reprezentovali, zredukovala na úzkoprofilovou zálibu, často navíc s oním opovrhovaným „buržoazním“ rázem.
To je zapeklitá situace, jaké čelí mnoho levicově smýšlejících umělců. Jedním z nich je Igor Levit, rusko-německý klavírista, který v roce 2016 vydal Rzewského slavné variace na chilský protestsong. Právě setkání s Rzewského hudbou a později i s autorem samotným ho utvrdilo v jeho politickém stanovisku. Hudebník, který mimo jiné spolupracuje s Greenpeace, později o Rzewském napsal: „Bylo to s ním v mnoha ohledech opravdu těžké. Odmítal nakladatele, protože to podle něj jsou pijavice a gangsteři. Někdy byl tak umanutý, že mluvit s ním bylo jako mluvit do zdi. Ale vždy byl odvážný a upřímný. A vždycky byl v rozporu sám se sebou – naprosto lidským způsobem.“
Jiří Slabihoudek, A2 | celý text si můžete přečíst zde >>>
