Publikováno: 14.10.2025
Ostravské dny nové hudby, přestože představují poměrně klasický až tradiční přístup k současnému zvukovému umění, dokážou stále překvapit. Koncerty v bývalém uhelném mlýně či v kuchyni opuštěného hotelu, vystoupení pro tři orchestry i komorní ansámbly, oživení intonarumori a hra na lahve, skladatelé uznávaní po desetiletí i mladí adepti tohoto umění – to vše vytváří širokou paletu dojmů hýřících barvami.
(...)
Možná ve mně je právě touha po takové koncentraci prostředků, nebo snad po určité strohé jednoduchosti, protože mým jasným favoritem se stal koncert 100 Years New. Para frázujíc Piotra Tkacza: „Šla na festival současné hudby a nejvíce se jí líbili Satie a Schwitters.“ Pro mě však nebylo možné odolat Sokratovi (1918) Erika Satieho v jednoduchém a vyváženém provedení Christophera Butterfielda, kdy jsem se zcela ponořila do známého příběhu a cítila, jak omezená ve svých prostředcích hudba francouzského skladatele čistí mysl a obaluje tělo. Přirozený a jemný zpěv bez zesílení uchvacoval svou prostotou a zároveň hloubkou výrazu.
Malgorzata Heinrich, Glissando | celý text si můžete přečíst v originále zde >>> nebo v českém překladu zde >>>