KlasikaPlus: Když se poslouchá jinak… Cage, Feldman a Kotík ve Švandově divadle
Publikováno: 8.6.2026
Portál KlasikaPlus.cz komentuje pražský koncert Petra Kotíka, zakladatele a uměleckého ředitele Ostravského centra nové hudby, jehož nadcházejícím projektem je festival nové opery NODO (23. – 27. června). Program festivalu NODO zde.
Ostravské centrum nové hudby (OCNH) vzniklo z iniciativy Petra Kotíka ve spolupráci s americkými skladateli Christianem Wolffem, Alvinem Lucierem a Earle Brownem v roce 1999. Skladatelé John Cage, Morton Feldman a Petr Kotík tvořili od prvních produkcí OCNH základ programové koncepce koncertů a projektů, které se za posledních 25 let konaly v Ostravě, Praze i zahraničí.
KlasikaPlus recenze (výňatek)
autor: Martin Jaroš
(celý text recenze zde)
Prague Philharmonia
Petr Kotík, dirigent
Ivo Kahánek, klavír
Elmaz Mrkvičková, soprán
4. června 2026, Švandovo divadlo
… Koncertní večer [program věnovaný Johnu Cageovi, Mortonu Feldmanovi a Petru Kotíkovi] proměnil Švandovo divadlo v laboratoř soustředěného poslouchání. … klavírista Ivo Kahánek spojoval technickou jistotu s mimořádnou citlivostí v Cageově Koncertu pro klavír a orchestr… Petr Kotík pak před každou skladbou uvedl zajímavé okolnosti vzniku díla, jeho doby či pohled na interpretaci.
…prostředí Švandova divadla se ukázalo pro podobný projekt jako velmi vhodné. …Sál vytvářel pocit bezprostředního kontaktu mezi interprety a publikem a možnost sledovat vznik každého tónu byla pro vnímání této hudby zásadní.
Koncert pro klavír a orchestr, jedna z klíčových skladeb Johna Cage z roku 1958, [ukázal] rozdíl od tradičního koncertu. Zde klavír nestojí proti orchestru ani jej nevede… Posluchač nesleduje předem určený dramatický vývoj, ale spíše proměnlivou krajinu zvukových událostí. Každý hráč je ve skladbě sólistou. Cageova hudba totiž neodpouští ani nejmenší nepozornost. Každý vstup, byť krátký musí mít přesný tvar a charakter. Interpreti dokázali vytvářet pozoruhodně pestrou škálu barev a artikulací, aniž by narušili celkově křehkou rovnováhu skladby.
Následující Feldmanova skladba pro smyčcové kvarteto Structures z roku 1951 představila zcela odlišný svět. Jestliže Cage pracuje s nepředvídatelností, Feldmanova hudba působí jako mikrosvět jemných proměn. Hráči zde vedli velice tichý dialog, v němž se jednotlivé zvuky objevily a poté mizely téměř nepozorovaně. Feldmanova hudba často balancuje na hraně nehybnosti, přesto však ani na okamžik nepůsobila staticky… schopnost potlačit individuální brilanci ve prospěch celku patřila k největším přednostem provedení.
…premiéra skladby Koncept a gravitace pro soprán, flétnu, housle, trubku a mluvené slovo od Petra Kotíka… nepůsobila jako historická reminiscence na americkou avantgardu, ale jako její přirozené pokračování… Kotík pracuje s časem, prostorem i zvukovou barvou způsobem, který posluchače nenutí hledat významy, ale především naslouchat.
Poslední skladbou první poloviny tříhodinového večera byla první věta Cageovy skladby Cheap Imitation z roku 1987 věnovaná Petru Kotíkovi, jenž se představil jako interpretující sólista… [byl to] jiný typ posluchačského zážitku než Koncert pro klavír a orchestr… posun v organizaci tónů vytváří zvláštní napětí mezi známým a nečekaným. Melodická linie se pohybuje s téměř zdrženlivou jednoduchostí, ale právě v této střídmosti se skrývá její síla. Interpretace působila velmi soustředěně. Důležité nebylo předvádět výrazová gesta, nýbrž nechat jednotlivé tóny plynout s přirozenou samozřejmostí… Posluchač je veden k tomu, aby vnímal samotný průběh tónů v čase, jejich vzájemné vztahy a prostor kolem nich. Výsledkem byl klidnější, ale nikoliv pasivní hudební tok, který působil jako důležitý kontrast k ostatním číslům programu.
Ještě intenzivněji se téma času a soustředěného naslouchání projevilo v závěrečné skladbě večera, ve skladbě Mortona Feldmana For Samuel Beckett. Už samotný titul odkazuje ke světu dramatika, v němž se zdánlivě drobné události stávají nositeli hlubokého významu. Feldmanova hudba zde nevypráví příběh; spíše vytváří prostor, v němž se zvuky objevují s vysokou opatrností a znovu mizí.
…hráči Prague Philharmonia vystihli charakteristickou feldmanovskou křehkost bez sentimentu. Tiché dynamiky, dlouhé doznívání a jemné proměny barev vytvářely pocit času téměř zpomaleného na hranici nehybnosti. Přesto hudba neztrácela vnitřní pnutí. Každý nový zvuk působil jako událost, která mění atmosféru celku, byť jen nepatrně. …ukázala [se zde] kvalita ansámblové souhry. Hudebníci museli reagovat nikoli na tradiční rytmický tah, ale na mikroskopické změny v barvě, intenzitě a délce tónu. Výsledek působil obdivuhodně organicky. Publikum bylo doslova vtahováno do světa, kde se poslouchá jiným způsobem – trpělivěji, pozorněji a s vědomím, že i téměř neslyšitelný detail může nést význam.
Přes veškerou posluchačskou náročnost programu koncert zapůsobil silným dojmem, což dokazovala neustálá pozornost v sále i přes naznačenou délku programu. Nešlo o melodie, které si posluchač odnáší domů, ani o efektní vrcholy. Smysl večera spočíval v samotném aktu naslouchání. A zvláště zajímavá byla osobní slova Petra Kotíka k jednotlivým dílům. Mimořádný koncert v rámci Cyklu soudobé hudby Prague Philharmonia tak rozhodně naplnil očekávání svou hudební mimořádností.
Foto: Milan Mošna
